Proroctví Ivana Kočího

Na Mistrovství Evropy seniorů do německé Fuldy jsme jeli, díky firmě Chrysler, úplně novým Voyagerem. Samozřejmě, tak jak to bývá, bylo auto v rukou Jiřího Korna neustále jako nové. Ať si kdo chce co chce říká, co se týče čistoty a zacházení s vypůjčeným

foto

Na Mistrovství Evropy seniorů do německé Fuldy jsme jeli, díky firmě Chrysler, úplně novým Voyagerem. Samozřejmě, tak jak to bývá, bylo auto v rukou Jiřího Korna neustále jako nové. Ať si kdo chce co chce říká, co se týče čistoty a zacházení s vypůjčeným automobilem, je Jirka nedostižitelný. Když jsme se brzo ráno přiloudali do Fuldy a našli hotel, okamžitě jsme zalehli. Jen Jirka sedl do auta a jel napřed do myčky, umýt a vyluxovat nádherný vůz. V neděli jsme šli hrát, sedli jsme do naleštěného Chryslera a jeli jsme. Odehrálo se první kolo a my se odebrali na chvíli do hotelu zpytovat svědomí z nevydařených strků. V neděli jsme hráli pouze tři - Korn, Stojka a já, Pavel Halamka. Ivan Kočí se jenom díval, pil a jedl. Již na cestě nás chytilo neuvěřitelné počasí v podobě vichřice. Vichřice a ošklivé počasí nás provázelo i na cestě nazpět do herny. V autě Ivan Kočí pronesl památnou větu: "Doufám, že ten vítr neodnese střechu herny, to bych si na ME ani nezahrál". Zasmáli jsme se a věnovali se cestě. Pak přišlo parkování, já jsem navrhoval, abychom zaparkovali mezi Porsche a Bavoráka. Bylo to blízko herny, asi 35 metrů. Jirkovi se samozřejmě zde parkovat nechtělo a zaparkoval auto naproti, asi 45 metrů od herny. Těsně před třetí hodinou nastupuji na zápas, ozvala se ohlušující rána, vzápětí se celá hala zatřásla a úplně poskočila. Všechna světla nad stoly se jakoby prohnula o dobrých 20 cm. Pak se vše prudce vrátilo do původního stavu i s poskočením haly. Stál jsem jako trdlo, pevně rozkročený, otevřenou pusu a čekal, co bude. Můj tip byl, že se probudila Godzzila. Samozřejmě nikdo nevěděl, co se děje. Vyběhl jsem ven a pochopil. Z vedlejší, asi 40 metrů vzdálené haly vichřice urvala střechu s železnými krovy a izolační plstí a odnesla ji na střechu billiardového klubu. Protože ze střechy, o ploše cca fotbalového hřiště, odervala vichřice asi 70 procent, byla všude izolace a kusy želez. V místě, kde jsem radil Jirkovi, aby nechal auto, tam ležel největší kus železa, asi 15 metrů dlouhý. Porsche jako zázrakem přežilo bez jakéhokoli poškození, zato Bavorák byl celý schovaný pod izolací a železy. Moc z něho nezbylo, výškou tak nějak připomínal Porsche. I ostatní auta byla zasypána. Chrysler naší výpravy byl rovněž postižen, železa jej naštěstí minula asi o 2 - 3 metry, pouze jej odřely zbytky izolačních materiálů. Když píšu odřely, tak ale pořádně. Všichni zmateně odváželi někam svá auta a míjeli záhadnou postavu na ulici. Uprostřed té spouště stál nešťastný Ivan Kočí v dresu kóde A, všem se zmateně omlouval, i když mu nikdo nerozuměl. Kroutil hlavou a brebentil: "Proboha, já to přivolal, že jsem nebyl ticho!!!"
Pavel Halamka, (M.L., V.V.)

Badmintonový turnaj

foto

Hráli jste někdy badminton? Hloupá otázka, snad každý vzal na dovolené do ruky badmintonovou raketu a hrál s rodiči či svou dívkou tuto velmi rozšířenou hru. Hrál a počítal kolikrát zahraje a nezkazí. To byla měrná jednotka pro zjištění úspěchu. Potom večer u táboráku jsme si vyprávěli o tom, jak jsme dobří. To je nejvíce rozšířená a mylná představa o výkonnosti. Jednoho sychravého listopadového dne se sešlo šestnáct smíšených dvojic v hale pražského Motorletu a sehrálo tento turnaj podle pravidel, podle jakých se hraje závodní podoba tohoto sportu. Hrály se čtyři skupiny a z nich každý postupoval do pavouka jednoduchého K.O. Přítomní diváci měli možnost pozorovat známé osobnosti, jak si vedou ve sportovní verzi badmintonu. A bylo na co koukat. Manželská dvojice Poulíčkových sice vzala tento turnaj, jako zpříjemnění ošklivého dne, nicméně jejich do-volenkový badminton je vynesl až na stříbrnou příčku. Hrály i další manželské dvojice, Vašek Tittelbach s manželkou, Tomáš Jelínek, vynikající hokejista, jenom mistr světa, rovněž s manželkou. Hrál i tělem nevysoký Roman Skamene s manželkou Luďka Soboty Adrianou. Hrála dvojice Petr Vondráček a Kateřina Hrachovcová. No zkrátka hrálo 32 lidiček závodní podobu badmintonu. Hrál jsem i já a věřte, že bolí poznání, že to není tak jednoduché. Celý turnaj pořádala agentura Martina Seve-ry, stejně jako mnoho tenisových turnajů a přátelských fotbalo-vých zápasů. V prvním kole turnaje proti mně stanula na druhé straně sítě Věra Bayerová. Věra spolupracovala na ME v pool- billiardu 2000 v Karlových Varech. Zastupuje agenturu Face a tak hrála s jedním z jejích šéfů, Markem Hamannem. Nevysoká Věra předváděla neuvěřitelné kousky. Mně, podlouhlému tlouštíkovi, neustále smečovala pod nohy a ať jsem dělal, co jsem dělal, ne-stačil jsem a s turnajem se loučil v prvním kole. Teprve po turnaji jsem se dozvěděl, že hrála badminton na závodní úrovni několik let. Nevadí, příště. K překvapení všech vyhrála dvojice Suchařípa - Schneiderová, když ve finále porazili dvojici Martinu a Pavla Poulíčkovi. Nakonec samozřejmě došlo k slavnostnímu vyhlášení, všichni hráči dostali vynikající uzeniny, které dodala firma Cibulka. Odcházel jsem spokojený, tělo mě sice bolelo, ale bříško bylo plné. Zkuste si někdy zahrát badminton závodně, škoda, že vás neuvidím. A ten, kdo si myslí, že je to jednoduché, postavil bych proti němu Věrku Bayerovou a s pláčem by běžel domů.
Pavel Halamka, /M.L./

foto

Nedám jednoduchou kouli do díry - příčina?

Vy, kteří jste již pronikli do závodní podoby poolu a naučili se zahrát pár technických strků, víte asi o čem píšu. Hrajete se slabším hráčem, vyřešíte pozice na stole, rozrazíte shluky koulí a pak zkazíte zdánlivě lehký strk. Člověk pouze tupě zírá na vy-klepanou kouli, protivník a diváci si říkají, co je to za hráče, nedá takovou lehkou kouli. Jen vy víte, jak to s touto koulí je. Byla lehká, až moc lehká a vy jste ji hráli s nějakou falší, aby jste si pěkně nahráli. Faleš vynesla kouli do strany a ta se vyklepala. Protivník si ani nevšiml, jak jste si pěkně nahráli. Přitom sami víte, že s plným soustředěním, které tato koule zahraná s falší vyžaduje, byste ji určitě dali a mohli pokračovat. Jenže to už je kolikrát pozdě. Kulečník všeobecně znamená, že ze sta procent úspěchu je 10 % talent, 10 % trénink a 80 % psychika! Ano, psychika a soustředění, ty rozhodují zápasy, rozhodující strky, to dělá hráče hráčem. Od roku 1996 vycházel díky několika nadšencům vynikající plnobarevný kulečníkový časopis Billiard club. Hned na titulní stránce byl Honza Janata, jako český reprezentant. Pod jeho jménem bylo motto ?kulečník u nás nikdo neumí hrát?. Nechápal jsem, o čem píše a tak jsem se do článku začetl. Honza tam psal, že rozdíl mezi hráči je v okamžiku pří-stupu, kdy na stole zbudou zdánlivě lehké pozice. Zatímco zkušený hráč si s tímto poradí, méně zkušený někdy zkazí. Honza také napsal památnou větu, ?nedáváme lehké koule?! Vzpomeňte si na tuto chvíli, kdykoliv se sehnete ke stolu a budete hrát tu kouli. Já jsem měl letos možnost zúčastnit se ME seniorů. Jeden z italských reprezentantů, Renzo (třetí v 14.1 nekonečné) si se mnou zahrál přátelský zápas právě v ne-konečné. Před zápasem vyjádřil poklonu mé hře, že hraji soustředěně, že mě sledoval v několika zápasech. Musím při-znat, že mě to potěšilo a šel jsem hrát. V jeden okamžik jsem brejknul, koule se rozletěly po stole a já k jedné jednoduché přiběhl a nedal! V tu chvíli mě Ital překvapil podruhé. Začal mi přehrávat na stole pasáž z mnou prohraného zápasu v 8 ball. Na stole mi přesně postavil situaci z předešlého dne, zíral jsem, že si to pamatuje. Já si také hodně pamatuji, ale ne situace druhých. Vysvětlil mi rukama a nohama, jak a co mám udělat. Zařekl jsem se, že se opravdu na každou hranou kouli budu soustředit. Hráli jsme čtrnáctku a Renzo se zabasoval. Šel jsem hrát, soustředil jsem se, v okamžiku, kdy jsem hrál 28. kouli v brejku a nádherně mi to šlo, přišla obsluha, že zavírají. Nyní, kdykoli zkazím takto jednoduchou kouli, vzpomenu si na jeho slova. Někdy to ale nejde, důležitý zápas, jednoduchá koule, která ale pod tlakem psychiky není vůbec jednoduchá. Na jedné straně krku tluče srdce na druhé straně kručí žaludek. Hrůza, hrajte, když se na vás dívá okolo 50 diváků, kteří navíc všichni výborně rozumí ku-lečníku. Kdo si tuto situaci neprožil, nikdy nepochopí, co se v hráči děje. Veronika Hubrtová mi popisovala, na co všechno myslela, když hrála poslední devítku ve finále ME. Během několika vteřin jí hlavou prolétl celý krátký život, myslela na to, jakou budou mít všichni radost, jak bude plakat pod čes-kou vlajkou. Psychický tlak byl obrovský, Veronika to ustála a devítku dala. Vy všichni, kdo máte zájem hrát vrcholově kulečník, vezměte si z tohoto článku jedno ponaučení. Zápas končí až s poslední zahranou koulí. Co je vám platné, že dohrajete několik čistých her po sobě, ale poslední kouli zápasu dá soupeř. Zkuste hrát tak, aby ta poslední zbyla na vás!
Pavel Halamka, /M.L./

Otevřené Mistrovství České republiky ČMBS ve snookeru 2003

Od roku 1998 se hraje pravidelně MR ve snookeru. V prvo-počátku startovali hráči v dlouhodobé lize a prvních osm si vybojovalo postup na MR. Pak se hrálo jednoduché K.O. Vůbec prvním Mistrem ČR 1998 se stal Honza Janata. Následovali ho v roce 1999 Fang Hai Jiang, pro rok 2000 Lukáš Křenek, 2001 opět Janata a 2002 opět Fang. Minulý rok byl tento turnaj zkrácen o ligu a do soutěže se mohl přihlásit každý člen ČMBS. Využilo toho celkem 16 hráčů a ti bojovali ve skupinách o po-stup do K.O. k čtyřem nasazeným hráčům. Mistrem republiky se v tomto třídenním MR stal Fang Hai Jiang, když ve finále porazil Marka Hajdovského. Z nedostatku volných termínů je i pro tento rok MR hráno v třídenním termínu. Počet přihlášených není omezen, systém turnaje jim pak bude oznámen dle jejich počtu.
Pavel Halamka, /M.L./

Místo konání:
herna Harlequ'in Praha, U Nováků Praha
Termín kvalifikace a MR:
31. ledna až 2. února 2003
Startovné:
300,- Kč
Způsob přihlášení:
Přihlásit se může každý člen ČMBS. Přihlášení u Pavla Halamky, současně se zaplacením startovného do 21. ledna 2003. Informace na tel. 602 315 790.
Oblečení:
Kvalifikace a MR se hraje v dresu kode B, polokošile s vyznačením klubu či města na levé straně prsou a na zádech, černé kalhoty, černé ponožky a černé polobotky.

foto

Pozor! Pozor! Pozor! Pozor!

Krok naproti Olympiádě - kulečníkové mistrovství světa týmů
Belgie 28. - 31. srpna 2003
Karambol, pool a snooker

Nejaktuálnější kulečníková zpráva: na pražském ME juniorů ve volné hře bylo vedení ČMBS informováno o konání Mistrovství světa v této podobě. Bude se hrát v týmech, kdy jeden hráč hraje karambol, druhý pool a třetí snooker. Organizace WNTC vychází touto akcí naproti Olympiádě, kde by se měl hrát kulečník v této podobě. Nominace budou jasné, za karambol bude nominován hráč ředitelem karambolové sekce. Protože se budou hrát pravděpodobně kvarty, bude nominace jednodušší. Za pool rozhodne o nominaci ředitel poolové sekce, pravděpodobně se bude hrát devítka. Co se týče snookeru, bude se vycházet z výsledku snookerového MR. Nejlepší, tudíž mistr republiky by měl nastoupit v dresu české reprezentace. Kdo to bude, určí MR. Samozřejmě hráč musí být české národnosti a být členem ČMBS. Myslím si, že tato zpráva podnítí hráče ke zvýšené aktivitě co se týče snookeru. Zahrát si v dresu ČR na takovéto akci je velkou motivací.

Pavel Halamka, jz

Jiří Korn Časopis Billiard Info nabízí

Profesionální kulečníkové exhibice

Informace a objednávky: Pavel Halama tel.: +420 602 315 790