Kasinové hry - 28. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.



Hotel de Paris, Place du Casino

Prestižní architekt Jules Dutrou začal na projektu pracovat v roce 1863, první návštěvníci zasedli ke stolům hotelu v roce 1864 a řada z nich pěla chválu na jeho luxus po celé Evropě. A tak tu pobývali např. belgický král Leopold II., Winston Churchill, baron Rothschild, turecký generál Mustafa Paša a jiní státníci a finančníci, z umělců Alexandre Dumas, Jacques Offendbach a mnozí další.

Hráčskou pozornost dodnes přitahuje vestibul hotelu, v němž hned u dveří stojí malá jezdecká socha Ludvíka XIV., na níž koleno pravé přední zvednuté nohy koně má původní barvu kovu, zatímco zbytek sochy pokrývá patina. Způsobily to ruce hráčů doufajících, že jim to přinese štěstí ve hře. Vedle nejluxusnějšího ubytování za astronomické ceny poutá Hotel de Paris i pozornost světových vinařů. Marie Blanková si v roce 1874 přála, aby se hotelové vinné sklepy podobaly těm v Bordeaux, a Jules Dutrou jí vyhověl. Výsledkem je 1500 m2, kde spočívá 400 000 lahví těch nejlepších světových vín a alkoholu. Za 2. světové války personál přesunul nejcennější láhve do nejvzdálenějších koutů a před ně naskládal láhve prázdné, aby to vzbuzovalo dojem, že ve sklepech není nic cenného. Tak se podařilo zachránit i vína, která tu zůstala od nákupu po Mariině smrti (1881) za tehdy horentních 500 000 zlatých franků (dnešní sena je nevyčíslitelná). V souboru bylo po láhvi Chateau Bel Air Marquis D´Aligre 1850, Chateau Gruaud Larose 1865, půl lahve Chateau Gruaud Larose 1874 a jiné slavné značky a ročníky. Dnes je soubor součástí Muzea Marie Blankové. Znalý hotelový host si na závěr dne objedná "Réserve Hotel de Paris", vlastní hotelové brandy.


Dotknout se pravé přední koňské nohy ve foyeru hotelu prý přináší hráčům štěstí

Společenský život

Vedle hotelu de Paris se do historie Monte Carla zapsal i další luxusní podnik, Hotel Hermitage, navržený a realizovaný v roce 1890 architektem Jeanem Marquetem.

Že je hrát a hrát společnosti nestačil, objevili již Marie a Camille Blankovi v 80. letech 19. století, kdy vznikla monacká opera. S jejím baletním souborem je spojena i slavná taneční skupina Sergeje Ďagileva Ruský balet s Dominem a Nižinským, která tu začínala v roce 1911 pod nepřítomnou patronací Camilla Blanka. Od tohoto okamžiku v Salle Garnier vystupovali nejlepší tanečníci všech dob, od Serge Lotara po Alicii Alonso. Klasický balet doplnila v listopadu 1985 princezna Caroline dalším uměleckým tělesem New Ballets of Monte-Carlo. Vedle těchto světoznámých souborů vyniká i Orchestre National de l´Opéra de Monte-Carlo.

V Monaku se také každoročně pořádá mnoho koncertů moderní i nejmodernější hudby, do Monaka míří zájemci o výstavy proslulých malířů. A koná se tu hned několik mimořádných festivalů: filmový, květinový, zahradnický, kouzelnický, hudební, televizních tvůrců, ohňostrojů a od r. 1974 i cirkusového umění.

Aby se Monako stalo cílem také seriózních vědců a politiků, spatřila světlo světa BUDOVA International Meeting Centra, kde se konají vědecké kongresy, mezinárodní konference a symposia. Jejich účastníci a samozřejmě i další hosté mohou zajít do Národního muzea, kde je též sbírka panenek z 18. a 19. století. Jiné zláká Muzeum prehistorické antropologie či muzeum oceánografické (spojené se zájmy současného panovníka Rainiera III.), stále slavnější od doby, kdy je kníže reformoval a svěřil Jacquesu Yvesovi Cousteauovi.

Concours d´Elégance je přehlídka automobilů-veteránů, ve čtvrti Fontvielle naleznete krásnou Růžovou zahradu kněžny Grace, založenou v roce 1984 knížetem Rainierem III, na památku jeho ženy. Kdo chce obdivovat africkou zvířenu, přesune se do ZOO, kde gazely či antilopy běhají v místech, jež ještě před rokem 1954 pokrývalo moře. Monako má vlastní rozhlasovou stanici (hovořící též italsky a arabsky) a ovšem i stanici televizní.

Monako nezapomíná ani na dovednosti předků, o což se zasloužila v r. 1965 kněžna Grace založením nadace na pomoc rozvoje řemesel. Za její podpory byly otevřena dva obchody pro nabídku a prodej výrobků z oblasti tradičního hrnčířství, malířství, výšivek, šperků, dekorativních předmětů atd.

Teplému moři lze holdovat v Larvotte, kde v roce 1913 položil kníže Albert I. Základní kámen lázeňského střediska. Na promenádě přehlížejí nájemníci luxusních domů pobřeží s 450 metrovou písečnou pláží získanou z moře. Monte Carlo ovšem je i filatelistickým rájem, proslavená je monacká známka z roku 1885 s podobiznou Karla III. od tohoto roku je také Monako považováno za hlavní město filatelie.

Možnosti zábavy doplňují prestižní noční kluby jako Sea Club, Maona, Jimmy´z nebo Prady´z. Pije se zde všechno, ale Monačané nejsou Francouzi či Italové a k velkému překvapení dávají přednost pivu z vlastního velkého pivovaru.

Prochází-li někde tolik peněz jako ve všech vyjmenovaných kasinech, je třeba zajistit jejich bezpečnost. A tak lze všechny monacké silnice do několika minut uzavřít a v přístavu kotví nejrychlejší policejní lodě. Samozřejmě se hlídá i vzdušný prostor.

Pokračování příště

JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

Související články: