1/LEDEN 2003

KASINA - svět napětí a zábavy

Ačkoli přesný původ rulety - nejznámější kasinové hry - se vytrácí v dávnověku, existuje dostatek důkazů, že s rotujícími předměty se o peníze hrálo po staletí.

Vážení čtenáři,

v příštích několika desítkách čísel našeho časopisu se budete znovu setkávat s výňatky z další knihy o loterních dějinách, jejichž autorem je opětovně Ivo Kasal. Po publikaci "Provozování výherních automatů", která vyšla v nakladatelství Pařil a spol. v roce 1994, a knihách "Výherní automaty - Průmysl i zábava" a "Losy v srdci Evropy" , vyšla v roce 2002 v Edici Sazka celkem třetí kniha zmíněného autora s názvem "Kasina - Svět napětí a zábavy". Aby mohlo dílo vzniknout, musel autor procestovat téměř všechny světadíly a projít několik desítek státních, městských i firemních archivů. Jak jinak by totiž mohl získat informace o dějinách takových skvostů, jakými jsou kasina ve Spa, Baden-Badenu, Bad Homburgu, Monte Carlu, na Rivieře, v Badenu, Karlových Varech, Praze, Renu, Las Vegas, Atlantic City, Foxwoods, Oriliu, Střední a Jižní Americe, v Sun City, či "Macau" To vše doplnil 461 barevnými fotografiemi, z nichž vám ovšem poskytneme jen zlomek, navíc bohužel v černobílém provedení.

A co vás čeká? Především kapitola o kořenech kasin a kasinových her, v níž se dovíte téměř vše o dějinách rulety a karetních her. Pokračovat budeme historií jednotlivých jmenovaných center a naleznete odpovědi na otázky, proč kasina vznikla právě v uvedeném teritoriu a ne o pár kilometrů dál, a jaké byly podmínky právní a ekonomické, které vznik konkrétního kasina způsobily. Největší pozornost bude věnována kasinové prehistorii v Bath, Paříži, Baden-Badenu a Bad Homburgu a dále také dvěma centrům, se kterými si lidstvo kasina spojuje nejvíce, přestože se jedná o centra nejmladší - Monaku a Las Vegas. Přínosem autora jsou jako vždy informace o dějinách českých. Seznámíme se s historií nejznámějších kasinových lokalit - Karlových Varů a Prahy. Čtenáři, kteří však budou v článcích hledat návody na zbohatnutí nebo recepty na podvody či způsoby jak rozbít bank, prožijí zklamání. O těchto postupech není v knize ani zmínka. Závěrem, tedy možná až po roce publikování jednotlivých kapitol, si přečtete o životních příbězích nejvýznamnějších světových kasinových hráčů, mezi něž patřili významní umělci a státníci, namátkou hraběnka Kisseleff, hrabě Canino, či Dostojevskij.

Vážení přátelé, přejeme Vám hodně příjemného čtení.

Současně děkujeme akciové společnosti SAZKA za možnost publikování díla, jež není určeno k prodeji a slouží jen k internímu vzdělávání zaměstnanců uvedené firmy a dále ke studiu na vysokých školách v Plzni a Karlových Varech, kde slouží jako skripta.

Redakce Trh zábavy

KE KOŘENŮM KASIN A KASINOVÝCH HER

Z dějin rulety

Ačkoli přesný původ rulety - nejznámější kasinové hry - se vytrácí v dávnověku, existuje dostatek důkazů, že s rotujícími předměty se o peníze hrálo po staletí. Starověcí válečníci točili štíty na špičkách svých mečů, Římané otáčeli koly vozů na převrácených nápravách, jiným národům ke stejnému efektu stačily rotující misky či měšce. A tak se vznik rulety porůznu připisuje starým Číňanům, francouzským mnichům či italskému matematikovi známému pouze jako Don Pasquale, jinde s ním spojují jméno francouzského vědce 17. století Blaise Pascala. Nejpravděpodobnější se zdá, že ruleta je směsicí různých předchozích her, dotaženou do současné podoby spoluprácí lidí, kteří o sobě ani nevěděli.

V roce 1648 představil kardinál Mazarin, faktický vládce Francie za Ludvíka XIV. a jeden z nejvášnivějších hráčů své doby, francouzskému dvoru italskou hru zvanou hoca, jejíž herní plátno sestávalo z 30 čísel umístěných ve čtvercích. Těchto 30 čísel bylo rozloženo ve třech sloupcích po deseti číslech. Hráč, který vsadil jedno číslo, byl vyplácen v poměru 28:1, vsadil-li na dvě sousedící čísla 13:1, na čtyři sousedící čísla 7,5:1 a na sloupec deseti čísel 2,5:1. Herní inventář se od sebe mohl různě lišit, ale většinou měl předchůdce dnešního krupiéra v ruce sáček z jemné kůže a v něm 30 neoznačených kuliček. V každé z nich byl svinutý pergamen s napsaným číslem od 1 do 30. Po zatřesení krupiér jednu z kuliček vysypal, pergamen rozbalil a přítomným sdělil šťastné číslo.

Hra se pro napětí, jež přinášela, stala vel-mi populární nejen na královském dvoře, ale v průběhu následujícího století i mimo něj. To však již způsobovala obecný a kritizova-ný společenský neklid či doslova nepokoje, takže ji pařížský parlament několikrát musel zakázat. Poprvé se tak stalo v roce 1658.

Ve Francii tehdy prožíval hořký exil budoucí anglický král Karel II. se svou družinou, společně si krátili čas hraním. Když v roce 1660 došlo v Anglii k restauraci Stuartovců, zachvátila zemi herní mánie, jíž se ovšem účastnil i sám panovník.

Hoca se samozřejmě za Lamanšský průliv stěhovala také. Ve Francii se zatím stala opakovaným předmětem zákazů, které ji postihly v letech 1680, 1681 a 1689, neboť z vůle a přání úřadů si nikdo nic nedělal. Když byla znovu zakázána, objevila se ihned hra jiná, podobná, se stejnými italskými kořeny. Její původní název "biribisso" si francouzština zkrátila na pouhé biribi, ale hra následovala cestu své předchůdkyně. Byla milována - a prakticky vzápětí zakázána. Tehdejší provozovatelé ovšem věřili - a leckdy jim to i prošlo - že když hru přejmenují, vyhnou se jejímu zákazu. Proto se biribi (bráno dnešním pohledem) od hoky vůbec neliší. Stejně jako u hoky totiž bankéř používal kožený sáček s kuličkami, ovšem ty jen tak nevysypával. O výhře rozhodovala kulička, která jako první zapadla do malé kovové schránky, jíž byl sáček zakončený. Bankéř ji pouze otevřel, kuličku vyndal a přečetl v ní uschované číslo.

Biribi nebylo jen hrou královských či šlechtických dvorů, hrálo se doslova všude - především v hospodách, parcích, na ulicích. A stále častěji se především v lázeňských městech, jejichž představitelé rychle pochopili, že jen pít vodu lázním nestačí, otevíraly specializované herní místnosti. Kasinové hry jsou od té doby s lázněmi navždy spojeny, proto právě lázním budeme v této knize věnovat prvořadou pozornost.

Bath

Na výhodnost spojení hazardních her s lázněmi přišli v anglickém městě Bath, které již jako lázně poznal císař Claudius při římském vpádu do Anglie v roce 43 n. l. Když pak Římané po roce 400 zemi opustili, luxusní lázně zmizely pod porosty všeho druhu - což vydrželo přes dvanáct století. Nicméně koncem 17. století již zdejší léčivé prameny (čtyři a půl milionu litrů horké minerální vody denně) lákaly pacienty s neuralgií, revmatismem a jinými poruchami zdraví způsobenými chladnějším klimatem. Na potřebný rozvoj města Bath však jejich útraty nestačily. Musely je doplnit příjmy z hazardních her, především zpočátku karetních, i příjmy, o něž se svou genialitou a neústupností zasloužil Richard Nash ze Swansea, již jako osmadvacetiletý "Master of Ceremonies" právě otevřených společenských místností bathských lázní. To se psal rok 1702 a do Bathu přijížděla anglická královna Anna. Nově vybudované společenské sály Pump Room a později Lower Roomss se proslavily jako jedny z prvních veřejných hráčských center. Ke kolům štěstí s horizontální osou a vertikálním umístěním zde přibylo v roce 1720 další kolo s osou kolmou k zemi a s kolem umístěným horizontálně. Nejprve v Londýně je představil neznámý Angličan a dal mu jméno Rowley Powley (zkráceně roly poly). Původními barvami roly poly byly černá a bílá. O desetiletí později je v pařížské verzi nahradily červená a černá. V dalších typech hry se objevila nula, později i dvojitá nula, a to na štěrbinách, kapsách či segmentech, které znamenaly provozovatelovu herní výhodu.

Také v roce 1720 představil další anonym-ní londýnský provozovatel obdobnou hru, ne-soucí jméno Ace of Hearts. Současník John Arbuthnot ji (zkráceně) popsal jako na stole vymalované jednotlivé karty a na stejném stole umístěné kolo (tzv. Worm), v němž obí-há slonovinová kulička, která zapadne do místa symbolizujícího jednu z karet. Tím na dlouhou dobu zmátl loterijní historiky, kteří tuto hru po léta považovali za karetní, nikoli za jedno z vývojových fází rulety. Obě nové hry byly velmi populární a přitahovaly do heren významné osobnosti, kromě jiných i známého anglického spisovatele Daniela Defoea, který opakovaně (v letech 1722 a 1724) zavítal do Bathu, aby jako novinář o dění v těchto lázních informoval své čtená-ře. V jednom z jeho článků objevíme i větu, jež asi tehdejší (ale ani dnešní) odpůrce her nepotěšila: Jsme překvapeni, že místní lékaři v Lower Rooms předepisují svým pacientům hru, aby udrželi jejich mysl osvobozenou od byznysu a veškerého přemýšlění, a tak po-mohli vodě dokonat její léčebné dílo.

Na základě popisů v knize neznámého autora The Whole Art and Mystery of Modern Gaming (Londýn 1726) někteří historikové tvrdí, že vývoj rulety ovlivnily ještě jiné hry, například jistá nepojmenovaná hra, která se v roce 1726 objevila ve Francii a připomíná dnešní pinball, tedy přístroj, v němž hráč vystřeluje do krytého prostoru kuličku, která potom zapadá do jedné z kap-siček či štěrbin označených čísly. A byla tu i hra faro, velice oblíbená po celé Evropě, jejíž novou verzi - kolo s kartami - těžící z polularity fara a již hodně se blížící moderní ruletě, hrával i jeden z nejznámějších hráčů své doby, benátský dobrodruh Giacomo Casanova.

Frontopis
Frontispis a titulní strana jedné z nejstarších knih s pravidly hazardních her - The Compleat Gamester z roku 1674. Podle Charlese Cottona byl nejpopulárnější hrou staré Anglie "Hazard" - prapředek dnešních kostek, následovaly, hry "Faro" (psáno též Pharo nebo Pharao), "Macao", "Quineze", "Trente et Quarante" a "Rouge et Noir".