Kasinové hry - šesté pokračování

Naše šesté pokračocání povídání o kasinech a kasinových hrách.

fotofrafie k článku

stare kasino
Ivo Kasal autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

(šesté pokračování)


Hrací karty

Další hra jedna a třicet se poprvé hrála někdy kolem r. 1570 ve Španělsku, zatímco v nejznámějším anglickém kasinu Crockford´s se v polovině 19. století hrálo quince. Z Francie přišla hra trente et quarante (označovaná jako 30/40) následovaná hrou vingt un též vingt et un, tedy 21 nebo 20 a 1, která překročila Atlantský oceán a obvjevila se i na seznamu her The Americe Hoyle z roku 1875.

hra Faro

Nesmíme však vynechat nejoblíbenější karetní hru vyšších společenských kruhů posledních tří století. - faro (farao, pjato, Pharao). Hrála se všude - v Evropě, v Západní Indii nebo na mississippských parnících. Původ hry - podobné jako u většiny ostatních her - neznáme. Usuzuje se však, že vznikla s prvními pyramidami na Nilu, což ovšem může být jen pouhá fantazie vycházející z hlavy faraona, vyobrazené kdysi na jedné z karet. Zábava to nebyla jednoduchá, protože se při ní musely používat speciální herní předměty - layout, většinou umístěný na hráčském stole, tzv. copper - měděný žeton, box, tedy schránka na karty, a skládací skříňka připomínající počítadlo s vyobrazením jednotlivých karet od jedničky po krále. Odborný popis hry je složitý, důležité je uvědomit si, že faro je především hra náhody. Dokonce i tehdy, hraje-li se absolutně poctivě. Úspěch nebo prohra, štěstí či smůla totiž nezávisí na schopnostech hráče, ale vskutku na náhodě.

hra faro

Tolik ke karetní historii. Dál uvedené karetní hry již patří současnosti a nelízneme je ve většině renomovaných světových kasin.

Baccarat

Hra Baccarat - čteno ba-ka-ra, s krátkým a velmi tichým "a" - byla představena ve Francii za vlády Karla VIII. Zhruba kolem roku 1490. Od ostatních karetních her se výrazně liší tím, že přesně známe jejího autora, italského hráče jménem Felix Falguiere. Ten vycházel ze starého etruského rituálu s devítibokou kostkou v rukou plavovlasé panny, která ji musela házet ke svým nohám a výsledky hodů rozhodovaly o její budoucnosti. Padla-li čísla 8 nebo 9, stala se kněžkou, při 6 nebo 7 byla vyloučena z dalších obřadů a její řeholnictví balo zrušeno, při 5 a nižších číslech musela s plnou slávou odejít do mořských vln. V USA se baccarat objevil poprvé v r. 1911 a za rok již byl hrou většiny lidových kasin v New York City (včetně Big Thompson´s na Houštin Street.) Chemin de fer, odnož baccaratu, se v USA poprvé hrála krátce po 1. světové válce v roce 1920 v Palm Brach na Floridě. Největším boom však baccarat prožíval koler roku 1940. Dalším typem baccaratu se stalo shimmy, jež představil lasvegaský hotel Sardust v roce 1958. Na rozšíření další varianty hry tzv. punto banco měli výrazný podíl Carl Cohen, manažer kasina Sands Hotelu v Las Pegas, a Aaron Weisberg z téhož hotelu, kteří odjeli na Kubu do hotelu Haban Histon, kde se nejvíc hrála, aby ji nastudovali a posoudili z hlediska možné úspěšnosti. Punto Banco se jim tak zalíbilo, že zpět do USA již vezli i původní kubánské dealery, aby hru vyučovali a rozšířili.

Přízeň hráčů získala i varianta baccara amerického herního experta Johna Scarna, jedna z mála her dokonale chráněných patentovými právy. Ve všech odborných publikacích je proto výrazná poznámka, že veškeré popisy hry, plátna a herních nástrojů jsou zakázány. Z rozboru této baccaratové varianty vyplývá, že se jedná o kombinaci principů klasického baccaratu, chemin de fer, baccarat-en-benque, bank crapsu a blackjacku. Jednotlivé názvy nám však o baccaratu nic neříkají. Z pravidel vyplývá, že je nejsnadnější ze všech kasinových stolních her, protože nevyžaduje žádné zkušenosti nebo herní zručnost. Většinou se tvrdí, že baccarat je okouzlující, zaměřený na velké hráče z řad aristokratů, obchodních magnátů a celebrity Baccarat favorizují tzv. whales (velryby), nejbohatší hráči světa - blízkovýchodní šejkové a jiné asijští magnáti, o jejichž denních prohrách kolují legendy. Existuje totiž dost míst, kde minimální sázka do hry činí 500 a maximální 250 000 amerických dolarů. Samozřejmě se proto hraje v těch nejluxusnějších prostorách, obvykle oddělených od ostatních místností ověsy a s dealery v předepsaném smokinku. Pověstná je až nábožná obřadnost hry. Zřejmě proto není baccarat u veřejnosti příliš populární a většina kassin disponuje pouze několika málo stoly (jsou pro 14 hráčů, ale s číslováním 1 - 15, neboť číslo 13 se vynechává). Uprostřed stolu mezi čísly hráčů 15 a 1 stojí dealer zvaný "caller", který hru vede. Další dva dealeři mu asistují.U baccaratu jsou jen tři možné sázky - na bankéře, na hráče a na shodu. Vyhrává ten, kdo je blíž číslu 9. O hodnotách karet, herní proceduře, jakož i obřadnostech se pro obsažnost nezmiňujeme. U chemin de fer behraje kasino, ale hráči mezi sebou. Kasino ze hry profituje jen procentním poplatkem, obyčejně 5%. Layouty dalších zmíněných baccaratových her se od sebe liší počty hráčů i rozmístěním sázek. Zcela odlišné jsou u minibaccaratu se sedmi hráči a jedním dealerem.

Minibaccarat

pokračování příště