Kasinové hry - páté pokračování

Další, již páté pokračocání povídání o kasinech a kasinových hrách.

stare kasino
Ivo Kasal autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

(páté pokračování)


ruleta
ruleta
celek a detail elektromechanické rulety

Přístroje tohoto typu vyrábějí jíž desítky firem, dokonce i v zemích bývalého východního bloku. Mezi nejznámější producenty patří Sega, Taito, Coinmaster, Novomatic, Fulgent, firmy slovinské či polské a také slovenská firma Evona Bratislava. Jádro českého sporu tkví v právní definici přístroje, neboť ta rozhoduje o přiřazení jejího provozovatele pod určité písmeno loterijního zákona, s nímž jsou spojeny jeho rozdílné povinnosti (jistina, charakter provozovatele, správní poplatky, odvody atd.). Rozhodnutím českých orgánů není popsaný přístroj výherním automatem, proto je v této knize přičleněn ke kapitole o ruletách.

Kolo štěstí - Wheel of Chance

Kolo štěstí nikde na světě nepatří k základní kasinové nabídce, ale ke hrám doplňkovým či vedlejším, tzv. side games. Kola se vyskytují především v amerických kasinech a víceméně nelichotivě se zařazují mezi "bait", tedy návnadu. Jejich systém je tak jednoduchý, že svede ke hře i náhodné kolemjdoucí či zcela neinformované a neznalé hráče, kteří do kasina zavítají většinou poprvé. Navíc nezpůsobuje stres ze složitých pravidel jiných her, neboť principy losovaní jsou všeobecně známé ze zábavních parků či lidových veselic, a to od nepaměti. Právě proto se kola štěstí umisťují co nejblíž vchodů do heren. Pro velmi nízkou šanci na výhru však některé státy (např. Velká Británie) jejich provoz přímo zakazují. Jednotlivá kola štěstí mohou mít horizontální nebo i vertikální osu s různě označenými kruhovými výsečemi a s pevným bodem, který po zastavení kola vymezí výseč výherní.

kolo historie

Nejčastějším kasinovým kolem štěstí je Big Six, někdy zvané Jumbo Dice Wheel. Jedná se o ohromné kolo s 54 výsečemi, v nichž jsou vždy znázorněny určité strany tři hracích kostek. Např. jedna strana kostky ukazuje 2, druha 4 a poslední 6. Hráči pokládají své sázky také v rozmezí čísel 1-6.

kolo - stůl

Téměř stejné je Money Wheel, liší se pouze jeho layout - jen 50 výsečí zakrytých sklem, v nichž jsou americké dolarové bankovky různých hodnot. Zbývající dvě výseče tvoří americká vlajka a žolík. Stejný systém hry má i The Racehorse Wheel, jen místo bankovek jsou obrázky závodních koni.


Boule

Chuck-a-Luck
Zařízení pro hru Chuck-a-Luck

I v tomto případě se jedná o side game, doplňkovou hru. V určitých obdobích nebo v některých teritoriích, např. v kasinech francouzské Riviéry, ve švýcarských kantonech či v hernách asijských, se však řadí ke hrám hlavním. Někteří kasinoví historici ji zařazují mezi hry ruletového typu, někteří toto řazení přímo odmítají, shodují se na tom, že hra je stará jako ruleta sama. Zde uvádíme boule samostatně, jen jako kasinovou hru s kolem či v kole, protože se kloníme k názoru, že se v žádném případě nejedná o odnož rulety. Ve 30. letech 20. st. se princip této hry stal předmětem řízení u tehdejšího Československého patentového úřadu. Žádosti ji označovaly za hru dovednostní a zábavní a přiložený layout tomu odpovídal. Ze všech materiálů však vyzařoval jediný úmysl - obejít loterijní předpisy. Z nákresů vyplývá, že stejně jako jinde ve světě i v Československu se jednalo o mísu s mělkými důlky označenými číslicemi a sázecím rastrem. Obojí dohromady tvořilo součást jediného stolu. Počet důlků se u různých žadatelů lišil, nejčastěji dosahoval (stejně jako současná kasinová boule) čísla devět. Číslice 2, 4, 7 a 9 byly červené, číslice 1, 3, 6 a 8 černé. Žluté číslo 5 plnilo funkci ruletové nuly. (Různé herní varianty v různých zemích mívají i barvy jiné.)

Obsluze kasinové boule se v kasinech neříká krupiér či dealer, ale "bouleur" a jeho hlavním úkolem je vhodit do mísy středné velký balonek či míček tak, aby se koulel a na závěr skončil v některé z očíslovaných jamek. Při hře se používají pouze hodnotové žetony a sází se podobné jako u rulety, např. na sudé, liché, či na barvu.

Z her, při nichž se využívá rotace předmětů a které patři ke hrám naprosto doplňkovým, pouze názvy: Chuck-a-Luck, Hazard, Beat the Shaker či Under and Over Seven.

Hry karetní

Historikové tvrdí, že karty začalo lidstvo hrát před dvěma tisíci lety, tedy ještě před vynálezem papíru. Existují totiž důkazy; že se hrály již ve staré Čině, Indii či Egyptě.

Stejně jako další hry, například kostky, rozšiřovali karty po Evropě především křižáci nesoucí na svých mečích poselství křesťanství. Příliš se to však neslučovalo s názory jejich mateřské katolické církve, která karty označovala za výplod samotného ďábla. Karty a karetní hry všech druhů zachvátily Evropu masově poté, co v roce 1440 vytiskl Johannes Gutenberg jejich první sadu. (Pro zajímavost: ve stejném roce vytiskl též Bibli.) Sada měla 78 karet a byla nazývaná Tarots. Karty byly ve čtyřech barvách reprezentujících čtyři třídy feudální společnosti, 22 trumfů včetně jokera (šaška, každá barva měla po 14 kartách, deset číslovaných plus krále, dámu, kluka či sluhu, nebo jak se všude různě jmenují.

Frontispis a titulní strana prvního vydání Hoyle's Rules z roku 1830
Frontispis a titulní strana prvního vydání Hoyle's Rules z roku 1830

Mezi karetními hrami si oblibu zajistily pouze některé, jiné se propadly do zapomnění, aby se časem znovu, třeba jako naprostá novinka, vynořily. K prvním patřil i dnešní baccarat, následovala hra sedm a půl, v níž hráč automaticky ztrácel, když šel přes požadované číslo.

pokračování příště