TAJEMSTVÍ DÝMKY 2. pokračování
Vážení čtenáři,
Obrátili jsme se na autora brožury TAJEMSTVÍ DÝMKY pana Dr. Stanislava, se žádostí
o možnost reprodukovat text zmíněné brožury. Věříme že tato brožura, bude příjemným
zpestřením našeho měsíčníku.
Ovšem největší rozvoj kouření nastává o 100 let později po obnovení Ameriky, a to v Alžbětinské Anglii. Anglie se pokoušela již v 16. století zakládat osady v Severní Americe. Největší kolonii založil sir Walter Raleigh a nazval ji na počest anglické královny - Virginií. A právě virginský tabák se stal dobrým výměnným artiklem nové kolonie s Anglií. O rozšíření tabáku v Anglii, především u královského dvora, se zasloužil právě sir Walter Raleigh. Tento mořeplavec, dobrodruh i admirál uzavřel dokonce i s královnou Alžbětou sázku, že kouření tabáku je laciná záležitost, protože z poloviny se platí za kouř. Po sázce před svědky vykouřil jednu libru tabáku a popel vážil přesně půl libry. A tak královna sázku prohrála a sir Walter pak celý rok kouřil na účet královny. Po smrti královny Alžběty nastoupil na trůn král Jakub, který se naopak snažil potlačit kouření a hrdý admirál Raleigh na základě dvorských intrik skončil na popravišti. Ale to se již kouření rozšířilo i do ostatních vrstev anglické společnosti. Z Anglie se pak kouření tabáku rozšířilo na přelomu 16. a 17. století do ostatních zemí evropského kontinentu.
Nejvíce po Anglii zapustilo kouření své kořeny v Holandsku. Tato země v 17. století měla své zlaté století rozvojem měst, řemesel, obchodu a námořnictví. V Holandsku se na počátku 17. století dokonce vyučil lodním tesařem i ruský car Petr Veliký, který byl potom propagátorem kouření dýmek. Tyto dýmky měly nejprve malou hlavičku, protože tabák nebyl dobře zpracován a byl drahý. Vývojem se hlavička hliněných dýmek zvětšovala, zejména když již Evropa nebyla odkázána na dovoz tabáku pouze z Ameriky. Nejvíce se proslavilo ve výrobě hliněných dýmek město Gouda. V 17. století zde bylo na 500 dílen, které vyráběly hliněné dýmky, které se brzy rozšířily po celé Evropě. Je zajímavé že materiál na tyto dýmky se musel dovážet z Německa. Ještě o sto let později bylo v Goudě na 300 těchto dílen. Tradice přetrvala a firma Want vyrábí dýmky od 17. století dodnes. Později se výroba hliněných dýmek rozšířila do Německa, Polska, a Ruska. Můžeme tak pozorovat severní proud pronikání tabáku do Evropy. Jižní proud postupoval ze Španělska a Portugalska přes Francii a do zemí okolo Středozemního moře. Tak pronikl tabák do Orientu. Zde se kouřilo ze dvou druhů dýmek, z dýmky s hliněnou hlavičkou a nebo z vodních dýmek zvaných nargile.
Vzhledem k velkým teplotám bylo potřeba, aby lidé kouřili chladný kouř. Proto ta dlouhá troubel, která se vyráběla z jasmínového dřeva. Bohatější si pořizovaly čibuky s jantarovými náustky. V každém větším paláci byl speciální sluha, zvaný čibukši, který se staral pouze o čibuky a tabák. Další výsadou Orientu byly vodní dýmky. Pracující na principu, že kouř z tabáku prochází přes vodu, která dým ochlazuje. Navíc se do vody přidávaly různé esence, aby byl kouř příjemnější. Vodní dýmka se pak rozšířila do Asie i Afriky. Raritou jsou opiové vodní dýky z Číny.
V Číně a Mongolsku se kouříval tabák z dýmek s malou kovovou hadičkou. Je to tradice z kouření opia, kdy postačila na opiovou kuličku malá hlavička. V minulém století se v Číně rozšířilo po hostincích kouření tabáku z dýmek, které byly inventářem hostinského, tak jako třeba sklenice na pivo. A tak dýmky za večer vystřídala řada kuřáků.
Největší tradici má u nás výroba dřevěných dýmek. Na každém větším výročním trhu se prodávaly dřevěné dýmky, vyráběné chalupáři z dostupných materiálů. Nejvíce používaný materiál byla olše, jasan, ale také ořech, břízy, švestky, hrušky a lípy. Názvy byly často odvozovány od měst, kde se nejčastěji prodávaly.
Pokračování příště
