Mezi rozličnými kategoriemi počítačových her zaujímají automobilové simulátory privilegované místo. Proč? Jsou jednoduché a uživatelsky velmi příjemné. Pravidla jsou triviální, vyhrává ten nejrychlejší (případně nejodolnější).

Počítačové jízdy mají řadu výhod. Nepotřebujete dálniční známku, skvěle se vám jezdí pod vlivem alkoholu a červená na semaforu si může trhnout žárovkou. A (málem bych zapomněl) jak se jinak dostanete k možnosti řídit nové ferrari nebo lamborghini? Dragster, rallye speciál, formuli 1, experimentální šestikolku? O poznání méně než dvoustopá vozidla se ve hrách vyskytují motorky, ale i tak máte možnost stisknout mezi stehny motokrosový nebo silniční speciál... Když se v roce 1987 objevila na trhu hra Test Drive, tak nikdo netušil, jaký ohlas vyvolá a jaký význam bude mít pro celý vývoj v této kategorii. Na svou dobu totiž přinesla nevídané možnosti, například řídit tehdy reálná vozidla z monofonního reproduktoru se ozýval pro každé z nich charakteristický zvuk a speciálně vytvořené byly také jízdní vlastnosti. To je dnes už ve většině her samozřejmostí, ale Test Drive byla první a dnes je označována za hru, která měla vůbec největší vliv na formování automobilových simulátorů...
   Současnost se nese hlavně ve znamení série Need For Speed (aktuálně už má páté pokračování), která láme rekordy jak v prodejnosti, tak v hratelnosti, kdyby ovšem byla měřitelná a statisticky podchytitelná. Nabízí to, co je možné od automobilového simulátoru současnosti očekávat: fantastickou, takřka realistickou krajinu, auta snů, jejichž pojistky jsou dražší než většina toho, co jezdí běžně po silnicích, realitě se blížící jízdní vlastnosti včetně adekvátních reakcí na nehody a poškození souboje za "reálného" provozu kořeněné majáčky všudypřítomné policie, souboje vozu proti vozu, finanční odměny a nákupy lepšího vybavení... Pokud vyžadujete čísla na kapotách, pak můžete zvolit některý ze simulátorů formule 1 nebo rallye, jiné koně pod kapotou, jiné tratě a jiný styl... Mezi hráči jsou určitě populárnější ty, které mají licenci na používání reálných názvů stájí a pilotů, protože - a to uznejte sami - je mnohem zábavnější vytlačit do pískové zóny Michaela Schumachera než Michaela Schlumbachera. Automobilové simulátory jsou nadmíru zábavné v soubojích proti počítači, ale do jiné dimenze se dostanete v případě, že si zahrajete proti lidským protivníkům prostřednictvím lokální sítě či internetu. Tuto možnost už nabízí každá hra, takže při troše štěstí můžete natrefit i na nějakého profesionálního jezdce, protože se nováčci v letošním seriálu F 1 přiznali, že pilovali zatáčky Velké ceny Austrálie právě v počítačové hře.

Počítačové hry jsou průmyslovým odvětvím, které ve finančních součtech poráží i hollywoodskou produkci kasovních trháků.

Poskytují totiž interaktivní zábavu v neopakovatelném formátu, který může díky neuvěřitelné variabilitě zasáhnout každého. Pokud se nedokážete vcítit do role zabijáka mimozemských entit, potom vám možná přijde vhod být na chvíli malým, vektorově hranatým Jágrem. Žebříčky popularity a prodejnosti her jsou bombardovány novými tituly se sportovní tematikou a hráči se nemohou nabažit simulací sportů klasického ražení (hokej, fotbal, golf) nebo těch modernějších a adrenalinově bohatších (snowboarding, skateboarding). A bohatý žánr automobilového sportu by vydal na vlastní článek. Situace se dostala už na takovou úroveň, že například každá nová sezona hokejové NHL nebo basketbalové je doprovázena novou verzí stejnojmenné hry, která díky licencování může používat reálné názvy klubů a jejich loga, ale i jména hráčů. Řádné licencování se dokonce stává jedním z klíčových parametrů her protože sebelepší zpracování golfových turnajů se smyšlenými hráči je mnohem méně prodejné, než třeba horší ale slavnými jmény zatížené zpracování. Kromě celé řady pravidelných ligových soutěží v různých sportech se počítačového zpracování dostává i vrcholným sportovním podnikům. Hry se pochopitelně dočkaly letní olympiády v Sydney. Můžete si zahrát ligu mistrů nebo evropský šampionát ve fotbale. Sportovní hry jsou nesmírně oblíbené, a tak se nejen stále vytváří další varianty fotbalů, hokejů nebo golfu, ale postupně se zpracovávají také sporty méně rozšířené. Mezi ně patří box, tenis, atletika či kriket. Vyzkoušet můžete například také rodeo. Stále populárnější jsou také sportovní manažery, které vás místo na trávník či ledovou plochu vrhnou do VIP lóže a umožní vám z pozice majitele klubu řídit jeho provoz - vyměňovat hráče a trenéry, zvyšovat vstupné nebo investovat do svůdných tanečnic rozehřívajících diváky v okamžicích, kdy váš tým prohrává 0:10. A to je také sport.

Nespoléhejte se jen na antivirové programy. Jak je na tom vaše antivirová ochrana? Máte po ruce dostatečné dávky vitaminu C a přeplněným prostorům se vyhýbáte? Dobře děláte. Dobré je ale také myslet na zdraví vašeho počítače, protože jeho náchylnost k různým digítálním nemocem je vysoká, bezmála absolutní.

Jakmile není váš počítač odpovídajícím způsobem zabezpečen, tak si s ním dokáže pohrát každý vir. A jsou to hry nebezpečné. Internet je skvělá věc, což vám potvrdí každý tvůrce virů. Tak snadno šířit nákazu po celém světě dříve nebylo možné. "Cestovní" rychlost prolamuje nejen zvukovou bariéru. Vzpomeňte si jen na dnes již legendární virus ILOVEYOU, jehož rozšíření bezmála po celém světě se měřilo v řádech hodin. Toto je jen další důkaz, že e-mail je mimořádně silný nástroj, který se ale také nedobrovolně stal hlavním kanálem distribuce virů. Virů legračních i nebezpečných. A i hrůzostrašných. Dobrý přehled získáte prostřednictvím encyklopedií známých virů (http://www.symantec.com/avcenter/ nebo http://www.avp.ch/avpve/). Doporučujeme vám také český web http://www.viry.cz. Ostraha reprezentovaná spolehlivým antivirovým programem - případně jejich kombinací - je vždy na místě. Jedním ze základních rysů současných virů je to, že se šíří z infikovaného počítače na všechny strany bez vědomí uživatele, bez ohledu na to, jestli napadnou také e-mailovou schránku jeho nejlepšího přítele nebo nadřízeného. V tomto úskočném a nevypočitatelném světě si nemůžete být jisti ani sami sebou, takže antivirová ochrana musí mít své důležité místo v systému. Je ovšem mylné se domnívat, že její zapojení okamžitě vyřeší všechny trable. Společně se softwarovými valy proti virtuální nákaze je důležité mít neustále na paměti několik obecných pouček. Důležitým předpokladem bezproblémového provozu je například pečlivé rozlišování toho, co má své místo ve vašem mailboxu a co nemá. Zatímco běžné e-mailové zprávy, tedy prosté texty, vám žádnou újmu (s výjimkou psychické) způsobit nemohou, potom jejich přílohy jsou již potenciální vstupenkou do předpeklí. Obzvláště si musíte dávat pozor na soubory s příponami EXE, COM, BAS, VBS nebo SCR. Pokud neznáte odesílatele, tak se v žádném případě nepokoušejte o jejich spuštění - byť by jejich doprovodný text byl sebelákavější. To, že se ve vašem mailboxu podobný nepřátelský e-mail opravdu objeví ale ještě neznamená, že je váš počítač infikován. Pokud s inkriminovanou poštou zbytečně nemanipulujete a ihned ji smažete, tak v drtivé většině případů pohroma nehrozí. Jak se dále můžete bránit? Nastavte si ve svém e-mailovém programu možnost nestahovat e-maily větší než určitý počet kilobajtů. To zabrání přijmu pošty větší než určená hranice. Pokud ji zvolíte v rozumné velikosti (například 20 kB), tak tato bariéra spolehlivě oddělí klasickou poštu od té nebezpečné. Nemusíte se ale bát, že o něco přijdete. Tato pojistka vám nelikviduje e-maily, protože ve vašem mailboxu se objeví z každého e-mailu právě jen to, co odpovídá zadané velikosti, zbytek je možné stáhnout, pokud se pro to rozhodnete. Existují také programy, které se specializují na probírání doručené pošty a okamžitou likvidaci nebezpečných mailů. Začít můžete tím, že nebudete uvádět svou adresu bez rozmyslu. Podstatné je podrobovat kontrole každý program či soubor downloadovaný z internetu. Důležité zkrátka je, abyste si potenciální hrozbu uvědomili a dokázali jí čelit nejen antivirovým programem. Nejen v józe, ale i v této ryze technologické oblasti vede sebekázeň k úspěchu.