Vážení čtenáři,
obrátili jsme se na autora brožury TAJEMSTVÍ DOUTNÍKU pana Dr.Josefa Stanislava, se žádostí o možnost reprodukovat text zmíněné brožury.
Věříme že tato brožura, bude příjemným zpestření našeho měsíčníku.

Výňatek z brožury TAJEMSTVÍ DOUTNÍKU autor Dr. Josef Stanislav I. vydání

Vážení přátelé,
dostáváte do rukou brožuru, která Vás seznámí s doutníkem. Kouření doutníku je rituálem, kterým se navracíme k původním kořenům indiánské kultury staré několik tisíc let.

Doutník je specifickým symbolem vyšší kultury kouření a rozhodně není tak nezdravý jako cigarety. Doutníkový kouř se neinhaluje do plic, pouze se chutná na jazyku.

Milovníci požitků, dobrého jídla, pití a doutníků zde najdou informace o tom, jak se doutník musí hýčkat, aby vám přinesl to nejlepší pokušení.

HISTORIE DOUTNÍKU

Doutníky i tabák byly doménou Indiánů dlouho před objevením Ameriky. S doutníky se setkáváme u starých Aztéků a Mayů již na počátku našeho století.

Rovněž Kolumbus, když přistál v Karibiku, viděl indiány, jak kouří smotky tabáku, které nazývali Cohiba. Dnes je to slovo značkou prestižních kubánských doutníků. Tabák a doutníky měly ve světě mnoho příznivců, propagátorů ale i odpůrců. Tabák zatracovali osmanští sultáni, papežové, ruští carové i angličtí králové. Brzy ale panovníci pochopili, že z tabáku může být i dobrý příjem do státní pokladny a začali obchod s tabákem pronajímat a později vznikly státní monopoly na výrobu a distribuci tabáku.

V Americe, před obchodem upozorňoval dřevěný Indián kolemjdoucí na prodej doutníků a tabákových výrobků.
U nás byl zaveden státní monopol Josef II. v roce 1781. První manufakturu na výrobu doutníků otevřeli Španělé na Kubě již v roce 1690. Zatímco na evropském kontinentu byla zřízena ve španělské Seville v roce 1740, kde se vyráběly doutníky z tabáku dováženého z Kuby. Ohnivá Bizeta Cerman byla dělnicí v tabákové sevillské továrně.
V průběhu 18.století se vytvořila dělící čára mezi zeměmi, kde převažovalo kouření doutníků, a kde kde kouření dýmek. Především země jižní Evropy byly známé kouřením doutníků, západní a severní Evropa preferovala dýmky. Vše se ale změnilo koncem 19.století, kdy se začaly vyrábět cigarety. Nastal tvrdý boj, který pro pohodlnost kuřáků a přístupnost vyhrály cigarety.

V 19.století se vytvořila dvě centra výroby suchých doutníků. Jednak to bylo Holansko, které nejvíce těžilo z toho, že dnešní Indonésie byla holandskou kolonií a byly tam dobré podmínky pro pěstování tabáku. Druhou oblastí bylo Porýní-Vestfálsko, kde se především v městečku Bünde soustředila německá výroba. V tomto městečku, které má dnes 15 000 obyvatel, bylo na vrcholu slávy takřka 60 manufaktur na výrobu doutníků, které ročně vyráběly na 200 milionů doutníků. Dnes ze zašlé slávy zbylo pouze pět továren. Nejdříve se i zde dělaly doutníky ručně, ale po II.světové válce nastává masivní strojní výroba. Stejný vývoj byl i v USA, kde se před II.světovou válkou dělalo strojně pouze 10 % doutníků. Na konci 50-tých let to bylo již 98 %.

Na vrcholu slávy doutníků se v Americe v roce 1964 vyrobilo devět miliard kusů doutníků všech typů. Potom přišla militantní protikuřácká kampaň, která během 20-ti let srazila výrobu na 2 miliardy. V roce 1992 nastává v USA zásadní obrat - filmové dělají vše po vzoru svých filmových hvězd, během pěti let vzrostla výroba doutníků o 30 %. Doutníkový boom se projevil i na veletrzích v USA , kde doutníky nabízí více než 100 firem. Kouření doutníků se stalo nejen módou, ale i prestižní záležitostí.

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ DOUTNÍKŮ

Doutníky rozdělujeme na dvě základní skupiny a to podle náplně.

Doutníky s dlouhou náplní (vlhké doutníky),
Odborně označené jako long fillery. Náplň je tvořena celými tabákovými listy, které jsou obalené vázacím listem a na povrchu krycím listem tabáku. Tento typ doutníků se obvykle vyrábí ručně a je velice drahý. Long filler se vyrábí v zemích s velice teplým a vlhkým podnebím, měl by se tedy skladovat a kouřit vlhký. Long fillery se řadí mezi tzv.premium doutníky. Nejkvalitnější doutníky této skupiny produkuje karibská oblast, především Kuba a Dominikánská republika.

Doutníky s krátkou náplní (suché),
Mají vnitřní náplň z nařezaných tabákových listů ve tvaru vloček od 2 do 6 milimetrů. Tyto doutníky jsou obaleny jako u první skupiny vázacím listem a dále krycím listem. U levnějších doutníků se někdy vynechává krací list. Protože druhá skupina doutníků má krátce nesekanou náplň, nazývají se short fillery. Náplň obyčejně obsahuje různorodou směs drceného tabáku. Větší evropských doutníků má náplň krátkou.

Každá skupina má svoje váhody a nevýhody, ale hlavně jiný způsob skladování.

Složení doutníků

Kvalitní doutník se skládá z náplně, vázacího a krycího listu.

Náplň
Náplň tabákových listů v doutníku určuje vlastní druh doutníku. Různé druhy se liší kvalitou a poměrem rozdílných tabákových listů.

Vázací list
Vázací list je proužek z jednoho listu, který je omotán okolo náplně, čímž náplň drží pohromadě. Náplň a vázací list tvoří tzv. svazek (ang. bunch).

Krycí list
Krycí list je proužek z jednoho listu tabáku, který je omotáván okolo svazku a dotváří konečnou podobu doutníku. Krycí list ovlivňuje až 25 % celkové chuti doutníku.