Trh zábavy
3/BŘEZEN 2002  inzertní a informační měsíčník
ARCHIV
Automaty
Stolní fotbaly
Šipkové automaty
Kuželky, bowling
Kulečníky a příslušenství
Hokeje
Flippery
Jukeboxy
Simulátory
Výstavy
Články
Ostatní inzerce
FUNPORT
Adresář firem
Katalog zařízení
Bazar
Zábavní podniky
Výstavy
Pracovní místa
PARTNEŘI
FunPort - internetový portál pro zábavní průmysl
Svět zábavy - mezinárodní výstava zábavního průmyslu
Forbes - kontraktační výstava výherních automatů a ostatní zábavní techniky

Kompass
Komora zábavy - vyhlášky, zákony, informace
englishdeutsch

Marek Faus - juniorský mistr Evropy 2001 ve volné hře

"Chci tě na titulní stránku", volal jsem Štěpánovi Kohoutovi, prezidentu ČMBS. "Mě?", zněla jeho odpověď. "Vyfoť si radši Fause nebo Tautermana, máš je o víkendu v Praze. Hraje se MR v malém kádru v herně pražského Billard Centra. Zaskoč tam, nafoť a je to!" Tak jsem šel do Panské ulice, jednoho ze dvou karambolových svatostánků v Praze. Druhým je herna Řipská. Jsou to snad jediné dvě herny v Praze vybavené na špičkové úrovni. Uvítalo mě ticho, jenom nám všem známý ťukot koulí o sebe. Na dvou stolech se hrálo semifinále MR. Na jednom zápas Vlastislav Tauterman - Honza Dvořáček. Tauterman vedl vysoko, pak dostal slovo Dvořáček a pod bedlivým okem otce zahrál sérii 71 karambolů. Pro ty z Vás, kteří nevědí, co je to malý kádr, tak krátké vysvětlení: Na velkém stole jsou vyznačeny čárami místa, kde se může zahrát pouze jeden karambol. Před strkem upozorní rozhodčí hráče (v tomto případě pískal pan Hovorka, majitel Billard Centra) slovem "uvnitř," že musí jedna z koulí opustit vyznačený prostor. Vedle na stole hrál náš juniorský mistr Evropy Marek Faus proti Tomáši Cebulovi. Prohrával 56:8 a dokonce dvakrát nezahrál ani jeden karambol. Pak Cebula zkazil, Marek přilétl ke stolu jako vítr a rozhodčí počítal: jedna, dva, tři, uvnitř, čtyři,..čtyřicet,...osmdesát, uvnitř, ...sto tři. Pak teprve přišla chyba. Znervóznělý Tomáš Cebula přistupuje ke stolu, ale míjí a Faus pokračuje. Jedna, dva, tři, uvnitř, deset,...dvacet, ... "Jóó", vzdychl jsem si. "Kdyby mi takhle šel pool!".

Jak ti dopadl tenhle semifinálový zápas a jak celé mistrovství?
Tento víkend jsme v Praze hráli dvě mistrovství republiky. V sobotu se hrála "Volná hra" a v neděli "Kádr 47/2". Já jsem oba turnaje absolvoval bez jediné porážky a obhájil oba tituly mistra České republiky z loňského roku.

Marek Faus Kolik máš vlastně titulů mistra České republiky ve své sbírce?
Celkem patnáct. Pětkrát ještě jako junior a deset titulů jsem získal mezi seniory. Všechny na velkém stole. Dále jsem byl třikrát členem vítězného družstva. Jednou jako junior na MR dvojic na malém stole a dvakrát jsme s kolegy z brněnského oddílu získali titul mistrů České republiky mezi seniory na velkém stole.

Jaká je tvoje nejvyšší série (počet karambolů bez přerušení)?
Teď jsi mě trochu zaskočil, protože já si nejsem docela jist. Karambol se stejně jako pool hraje v několika disciplínách a podle toho se také liší velikost sérií. Nebudu mluvit o sériích v tréninku, protože co není zahráno v zápase, jako by nebylo. Nejlehčí je "Volná hra", proto i série zde bývají nejvyšší. Ta má je něco okolo 800 karambolů. "Volná" se u nás hraje do 300 karambolů. Pokud hráč nezkazí, tak se partie odehrané bez vynechání sčítají dohromady. Tím je taková série samozřejmě mnohem náročnější, než kdyby byla odehrána v jednom zápase. V "Kádru 47/2" je to okolo 350 karambolů. V "Kádru 71/2 je to 150 karambolů a v nepřímých, tedy v disciplíně, kde karambol platí pouze s použitím nejméně jednoho mantinelu, 63 karambolů. Všechny tyto série jsou zároveň platnými rekordy v ČR.

Začínal jsi se čtyřmi koulemi?
Ne. Já jsem se ke kulečníku dostal přes své prarodiče, kteří byli členy Billardu Brno (tehdy ještě VZTJ kulečník Brno), takže můj první kontakt s kulečníkem byl ryze sportovní. Se čtyřmi koulemi jsem si zahrál až mnohem později na exhibicích, které občas předvádím.

Kdy jsi přešel na velký stůl?
To byl velice důležitý moment v mé kariéře. Bylo mi 16 let a byl jsem prvním tak mladým hráčem, který měl možnost věnovat se pouze velkému stolu. V zahraničí bylo tohle samozřejmostí už dříve. Jakmile mladý hráč prokázal talent a zlepšení, přešel na velký stůl. Dnes je situace u nás srovnatelná.

Marku, co ty a pool?
Musím říci, že pool moc často nehraji. Je to natolik odlišná hra, že specializace je nutná. Ovšem, když si se mnou chce zahrát někdo z přátel "nekulečníkářů", vždy mne vyzvou na poolovém stole, karambol se mnou hrát nechtějí.

Ale po pořádku. V kolika letech si se dostal ke kulečníku?
Tágo jsem poprvé držel, když jsem prý ještě neviděl na kulečník, ale skutečně hrát a trénovat jsem začal někde mezi 12. a 13. rokem.

Kdo byl tvůj kulečníkový vzor?
Nedá se říci, že bych měl někdy nějaký určitý vzor mezi hráči, ale postupem času, kdy jsem se dostával na velké zahraniční turnaje, jsem poznával mnoho špičkových hráčů. Na každém z nich se mi líbilo něco jiného. Jeden měl styl hry, který se mi zamlouval a jiný zase obrovskou vnitřní sílu, kterou dokázal zvrátit i zdánlivě prohrané partie. Mezi takové hráče patří Fonsy Grethen, Fabian Blondeel nebo Martin Horn.

V minulém čísle se o tobě zmínil zpěvák Bohuš Matuš, co tvé zpívání?
Se zpěvem jsem začínal zhruba ve stejné době jako s kulečníkem. S Bohoušem jsme se poznali při dívčím pěveckém sboru Kampanela, kde jsme oba občas vystupovali jako sólisté na koncertech. V té době jsme také chodili zpívat do Janáčkova divadla k panu profesoru Babákovi. Shodu okolností byla tehdy v budově Janáčkova divadla také herna Billardu Brno, takže já měl vše pod jednou střechou. Rád na tu dobu vzpomínám. S Bohoušem jsme tehdy hodně zpívali, hráli kulečník a chodili za holkama. V prosinci ´94 se v Brně hrálo ME juniorů, které jsem vyhrál. Asi právě tento úspěch zapříčinil, že zpěv musel ustoupit do pozadí. Začal jsem se v Brně připravovat na seniorskou kategorii a Bohouš odjel zkusit štěstí do Prahy, kde mu to vyšlo a to je dobře. Ke zpívání i kulečníku musíte mít talent, ale také na sobě musíte tvrdě pracovat, pokud chcete být nejlepší. V žádném případě ale nechci říct, že bych na zpěv zanevřel. Občas dodnes zpívám, stejně jako Bohouš, na koncertech zmíněného pěveckého sboru. A do budoucna si určitě ještě rád někdy někde zazpívám.

Měl jsi ještě jiné koníčky?
Na jiné už moc času nezbývalo, kulečník mi vždy zabíral mnoho času. Ale mám rád sport. Když si najdu čas, jezdím na kole, plavu nebo si zaběhám.

Jak je to nyní, kolik hodin trénuješ?
Běžně trénuji 3 hodiny denně, pokud je ale v dohledu nějaké mistrovství, tak 4-6 hodin.

Jsi mistrem Evropy, dalo by se říct, že je to skoro vrchol, co titul Mistra světa?
Vyhrál jsem titul mistra Evropy juniorů, což je vrchol juniorské kategorie. Já se chci nyní prosadit mezi seniory, což je o mnoho těžší. Co se týče MS, nejlepší hráči na světě v karambolu jsou Evropané. Zvlášť technické disciplíny se hrají především v Evropě. MS se koná, ale není to každým rokem. Nakonec to ale vyhraje stejně někdo z Evropy. Být nejlepším na ME znamená, být nejlepší na světě.

Hraješ nejpopulárnější karambolovou disciplínu trojband?
Trénovat trojband musí každý hráč, který chce patřit do absolutní špičky v technických disciplínách. Pokud bych chtěl hrát trojband špičkově, musel bych se na něj specializovat a přestat hrát technické disciplíny. Má výkonnost v technických disciplínách stále roste, trojband zatím odložím na později.

Jaké jsou tvé cíle?
Jak jsem řekl, uspět na ME seniorů ve kterékoliv z disciplín. Na konci března se bude v Holandsku konat ME v "Kádru 47/2". Loni jsem se probojoval z 60ti účastníků mezi nejlepších 8 a letos bych rád ještě dál.

Co nyní děláš, myšleno tím, co studuješ, či kde pracuješ?
Mou prací je kulečník. Krom toho, že ho hraji, mám v Brně kulečníkovou školu. Hlavní sídlo je v herně Billardu Brno, ale učím také v dalších brněnských i mimo brněnských klubech. Mnoho hráčů za mnou na tréninky také dojíždí.

Věnuješ se trénování dětí?
Některé kluby ke mně posílají nebo mě pozývají k trénování jejich největších nadějí, což jsou především děti od 12 do 15 let. Protože ale většina mých žáku se tvoří z veřejnosti a začínajících hráčů, objevují se i děti, které se postupně snažím přivést k závodní hře v našem klubu. Jedině z dětí mohou vzniknout noví špičkoví hráči.

Co bys vzkázal všem kulečníkářům na závěr?
Určitě hodně štěstí ve hře i v životě a těm, kteří chtějí dosáhnout na mety nejvyšší, pevnou vůli, dobré nervy a píli, bez které to nejde.

Marku, děkuji ti, kulečník si ale spolu nezahrajem. Jak jsi správně napsal, jsou to dvě odlišné disciplíny. Já sám mám velké potíže, když si zahraji karambol. Zanechá to na mě obrovské následky, které odstraňuji několik dnů. Zas tolik času nemám, ale určitě se někdy potkáme a já vymyslím, jak se spolu poměříme. Děkuji za rozhovor.

Pavel Halamka, (M.L., V.V.)

 Logo Billiard info