Angeles City, Filipíny

V jedné potemnělé kulečníkové herně se dvěma poolovými stoly za autobusovou zastávkou hraje směšně vypadající chlapík bez předních zubů. Trénuje trickshoty se svými kamarády. Jednička prolétne vzduchem a odráží se od betonové podlahy - chyba! "Do háje!" vykřikne muž, kroutí hlavou a směje se.

V této kulečníkové herně "U Nity", kde si můžete koupit vlažné pivo, studenou makrelu nebo levné cigarety, jsou lidé do kulečníku totálně šílení. Stejně jako všude na Filipínách. V televizi zrovna ukazují záznam z kulečníkového turnaje v Japonsku, který proběhl v listopadu. Komentátor popisuje, jak "Maestro" ve finále ukazuje všem, proč je jedním z nejlepších ze všech…Počkat! Vždyť ten hráč v televizi, to je přece ten bezzubý hráč tady v herně! Je to Efren Reyes - momentálně možná nejlepší hráč světa a každopádně hráč s největšími finančními výhrami na světě.

Chlapi v herně upřeně sledují televizní obrazovku, ale Efren Reyes zůstává klidný: "Já vím, jak to dopadne.." Jaký je to vlastně pocit být nazýván Maestrem, být na vrcholu? "Cítím se jako velký muž!" říká a směje se.

V průběhu osmi dní vyhrál dva velké turnaje: v Polsku (World Pool League) a v Tokiu. Z tohoto turnaje si odvezl největší výhru všech dob: 160 tisíc dolarů. V televizi vypadá chladně, skoro až nebezpečně, jeho oči jsou přivřené soustředěním na hru. Má v sobě kus génia šachového mistra, dokáže si snadno vizualizovat dohrávku všech 15 koulí na stole. Ale tady v herně vypadá jako jeden z tísíců obyčejných lidí, ledabyle oblečen do vytahaného, špinavého trika. Je pověrčivý a má zajímavý zvyk: v průběhu celého turnaje se nesprchuje…

V roce 1985, kdy ho mimo Filipíny nikdo neznal, odjel do USA hrát o peníze. Když se o 21 dní později vrátil domů, on a jeho manažer byli bohatší o 81 tisíc dolarů a všichni ve Spojených státech věděli, kdo je Efren Reyes. O své přední zuby přišel o deset let později při dalším letu do USA. Na palubě letadla se servíroval hovězí steak. Efrenovy zuby se rozhodly, že ten steak není dostatečně měkký…

Vyrůstal v chudé rolnické rodině a s poolem začal v osmi letech v herně svého strýčka. "Viděl jsem svého strýčka hrát pool a také jsem viděl, jak mu lidé dávají peníze. To se mi líbilo!" říká Efren Reyes a usmívá se při tom. "Postavil jsem si přepravku od piva ke stolu a začal jsem strkat do koulí." Nikdo ho neučil; jenom se díval a napodoboval…..a začal vítězit. Největší potěšení mu přináší hra o pěníze, schopnost, kterou si zdokonaloval už jako chlapec v herně svého strýčka, kde porážel všechny hráče, kteří tam hráli. Říká, že nejvíce miluje ten moment, kdy vyhrané peníze mizí v jeho kapse. Jak slastný to pocit…

Své nejlepší kulečníkové roky, mezi 18.a 24.rokem jeho života, prožil v anonymitě, která mu přinášela zisk při hře o peníze. Pak se mu stala ta nejhorší věc, která se může přihodit hráči, který hraje o peníze: stal se slavným. Od té doby už s ním pool o peníze nikdo hrát nechtěl. A tak začal hrát karambol, jenže zde ho potkal stejný osud. Dá se říci, že jeho poslední záchranou byly mezinárodní turnaje, kterých se začal zúčastňovat v roce 1985 ve svých 30 letech. A přestože říká, jeho nejlepší roky již v té době byly za ním, dokázal se vyšplhat do naprosté světové špičky a zde se drží již mnoho let. V současné době živí kolem 40 členů své rozvětvené rodiny.