S Veronikou Hubrtovou jsem měl tu čest, hovořit o zisku třech medailí z juniorského ME. Letos přidala čtvrtou, opět stříbrnou. Opět tedy tradičně po roce sedím s mladou slečnou a hovoříme o kulečníku z pohledu naší nejúspěšnější kulečníkové hráčky. Vlastně nejenom hráčky, vždyť v CMBS není jediný hráč, který by se mohl pochlubit ziskem čtyř medailí z vrcholné evropské soutěže, jakou ME bezesporu je.

Jak ses připravovala po celou sezónu?
No, to bylo trošku horší. Měla jsem problémy ve škole a musela jsem se hodně učit a na kulečník a trénování jsem měla jen minimum času. Do herny jsem se dostala tak jednou za týden a o víkendu jsem hrála turnaje. Jenom přeci, školaje pro mne hodně důležitá a musela jsem to nějak zvládnout a tak kulečník musel jít trochu stranou i když mě to velmi mrzí...

Kolik hodin jsi tréninkově hrála před ME?
Jelikož jsem měla prázdniny, tak jsem se po celou dobu před ME připravovala každý den po dobu jednoho měsíce. Ale jak jsem předpokládala, a nejen já, tak díky průběhu celé sezóny to nestačilo. V průměru jsem na stole strávila 3 až 4 hodiny každý den. Kvůli trénování jsem zůstávala v Praze celý první měsíc.

Jak se ti hrálo na ME a čím si vysvětluješ propad v 8 ball a medaili v 9 ball, když minulý rok to bylo opačně?
Skoro po celou dobu ME jsem byla nervózní a ruce se mi klepaly jak kdybych tam byla nováček, ale já už tam byla po čtvrté. Nervózní jsem byla protože jsem věděla, kolikrát jsem se dostala během roku do herny a že jsem toho moc nenatrénovala. V osmičce jsem nastoupila proti papírově slabší soupeřce, ale přesto se mi klepaly ruce. Nemohla jsem se do toho zápasu dostat a ruce, jakoby byly svázaný... A pak přišla ta devítka. Já věděla, že osmičku jsem totálně podělala a přede mnou je devítka, disciplína méně obtížná. Nikdy jsem v ní nic pořádného nezahrála a spíše toho víc pokazila. Pak jsem si řekla, že když jsem tu devítku vždy pokazila, tak že ode mne nikdo nic neočekává a tak jsem hrála... Semifinálový zápas byla tak trochu křeč, ale naštěstí pro mne to dopadlo tak jak to dopadlo.

Co samotné finále, nebyla šance na zlato?
Šance byla, je pokaždé. Záleží jen na člověku samotném jak se o ni popere a soupeři se vzepře. Já se prala jen chvíli, ale přesto mohu říci, že zápas jsem hrála docela slušně. Byl to dobrý zápas a Jasmin si nemohla být jistá, že vyhraje. Samozřejmě čím více vedla, tím více si byla jistá a já toho předváděla méně a méně.

Jak se ti hrálo v soutěži týmů a co tví spoluhráči, Jelínek a Augusta?
Abych řekla pravdu, tak v týmech se mi hrálo nejlíp. Hrála jsem uvolněně a kulečník to byl kvalitní. Alespoň se na to dalo koukat, když jsem hrála v juniorkách, tak se na to nedalo koukat. Jakub Jelínek podal skvělý výkon, opora týmu. Kdyby tam byl ještě jeden Jelínek, tak je medaile v týmech jistá. Petr Augusta hrál tak jak hrál, ale nic extra to nebylo, kdyby se víc soustředil, tak toho mohl vyhrát rozhoďně víc. Kdybych neprohrála zbytečně jeden zápas, tak jsme mohli přivést o jednu medaili víc.

Jaké šance přisuzuješ svým spoluhráčkám v reprezentaci, Renatě Pourové a Kamile Kolínské?
Holky zahrály senzačně. Nevěřila jsem vlastním očím. Obě a snad i já ještě máme budoucnost a Kamča ještě větší. Jestli u toho zůstane tak se máme na co těšit. Škoda že Renata prohrála o postup do čtvrtfinále v devítce, mohlo to být ještě hodně zajímavé.

Na poslední chvíli vypadl z reprezentace tvůj přítel Jakub Zilvar, letošní juniorský Mistr Republiky v 9 ball. Byla to škoda, že jste spolu nemohli hrát v reprezentaci, jak to nesl?
Byla to škoda nejen pro něj, ale i pro mě. Mohla jsem ho mít po svém boku. Nesl to těžce. Jenom přeci byl Mistr Republiky a Petr se dostal do širší nominace na poslední chvíli. Kuba se moc snažil, dostal se do extraligy v devítce a trénoval. Pak přišlo období uzavírání známek a tak netrénoval. Projevilo se to v Komárně kde se mu ten turnaj nepovedl, nic tam nepředvedl a to se odrazilo na konečné norninaci, kde Kuba chyběl.

Jakého letošního výsledku si ceníš nejvíc, titulu v ženách 8 ball, 14.1 nekonečné, v juniorech titulu v 8 ball, nebo stříbra z ME?
To je strašně těžká otázka. To mi děláš schválně viď? Každý titul i ta medaile má úplně jinou hodnotu. Titul v juniorech byl vždy můj sen, osmičku žen jsem nikdy nevyhrála, čtrnáctka je má nejoblíbenější disciplína kterou jsem zatím každý rok nevyhrála a medaile z ME je medaile z Evropy. Všeho si moc cením, protože nemuselo být vůbec nic s tím, jak jsem trénovala.

Co tě šeká do konce sezóny, jakých soutěží se zúčastníš?
Určitě budu hrát nejvyšší a zároveň jednou ženskou ligu u nás. Jako loni se pokusím probojovat do baráží v devítce a čtrnátce. Jestli mě ještě kolegové vezmou mezi sebe, tak budu hrát i extraligu týmů. A jako poslední bychom se s Helenou Novákovou chtěly pravldelně zúčastňovat Německé ženské ligy, ale to se ještě uvidí, jestli budeme hrát všechna kola. Teď jedeme na první kolo a podle toho se uvidí, jak tam zahrajeme a jak náš klub Harlequin rozhodne. Uvidíme, hlavně bych letos chtěla o mnoho více trénovat aby se neopakovalo to, co letos. Asi si ve škole sednu do první lavice, aby mi to učení šlo do hlavy samo.

Závěrem
Píšu s tebou rozhovor již počtvrté, pokaždé jsme si potom zahráli. Tak nastup, "holčičko"!

P.S. Kopal jsem, škrábal, kousal, škemral, plakal, mlátil, mluvil, zpíval, zíval a přesto jsem prohrál s druhou evropskou juniorkou 7:6.

Pavel Halamka