Výherní automaty - 100 let historie v Evropě a v českých zemích
Evropa - Od mechaniky k elektronice

Z evropské mapy výrobců výherních automatů:

České země

I. etapa: 1918-1990
Josef Mach Semily

Licence k provozování výherních automatů (pod č. 2)

   Základním rysem automatů Josef Mach Semily bylo precizní řemeslné zpracování, ostatně typické i pro firemní nábytek a oltářové soupravy. Skříně výherních automatů jsou neobyčejně dobře vypracované, z tvrdého dřeva a s mimořádně dobře upevněným čelním sklem a zámky. Rovněž mechanika je velmi kvalitní, přístroje působí skutečným dojmem tovární výroby.
   Firma Josef Mach Semily ovšem výherní automaty nejen vyráběla, ale také je v přilehlých hostincích provozovala, na což jako první v Semilech obdržela licenci, jak dokládá zápis v knize Licence kočovné a žebravé ze dne 16.3.1926, která se tyká opětovného zakoupení této licence v roce 1927.

Poznámka pro zajímavost: Jeden z přístrojů od firmy Josef Mach Semily (jménem Mars) bylo možné koupit ještě před pěti lety ve starožitnictví v Liberci za cca 7 000 Kč. Dnešní cena je neodhadnutelná.

   Výroba výherních automatů ve firmě Josef Mach Semily skončila před druhou světovou válkou. Firma pokračovala v jiných aktivitách až do r.1950, kdy jí byla nařízena státní správa. V té době byly všechny skladové položky vyházeny a zničeny, protože továrna měla nadále fungovat jen jako internát. Všechny dřevěné polotovary i výrobky se spálily, uskladněné neprodané zboží, mezi ním i automaty, se vyhazovalo z oken prvního patra. A tak dnes firma Josef Mach Semily připomíná jen soukromá sbírka Petra Kroupy, vnuka Josefa Macha, kterou tvoří některé výrobky rodinné firmy, mezi nimiž éru automatů zastupují jen čtyři přístroje. Pro všechny jsou však typické německé popisky poplatné tehdejší době a používání těchto přístrojů v německy mluvících částech Československa. O případném vývozu výherních nebo prodejních automatů do Německa či Rakouska, což by dle německých instrukcí na přístrojích k této myšlence též svádělo, nikdo nic neví. Ale nebylo by bez zajímavosti zjistit, že třeba některé přístroje, jejichž výrobce je německými sběrateli označován jako "neznámý německý" výrobce, byly ve skutečnosti dovezeny z českých zemí. Třeba o tom někdo ze čtenářů bude vědět něco víc - nebo o tom dokonce mít důkaz. Začínalo se přece detektivně a stejně se může i pokračovat.

Forma	Tady je vidět vnitřní mechanika Formy	Xylotyp

   Tento výherní automat je jedním ze dvou, které jsou v rodinné sbírce. Forma je z jasanového dřeva světlé barvy, lakovaná skříň o rozměrech 470x700 mm, hloubka 150 mm. Mechanika je z mosazi. Text v němčině (zde i jinde jsou citáty přesné včetně chyb): Kugel erscheint nach Geldeinwurf und Drehen des Kreuzgriffes dann Spielfeld bewegen und Kugel auf den Schienen nach untern führen. Loch 1 zahlt aus 2 fach Loch 2 zahlt aus 4 fach. Jugendlichen unter 15 Jahren ist des Spielen auf diesem Automaten verboten! Tedy česky: Kulička se objeví po vhození mince a pootočení křížové páky. Pak natočíme hrací pole a kuličku nevedeme drážkami směrem dolů. Otvor 1 vyplácí dvojitě, otvor 2 čtyřikrát tolik. Mladistvým do 15 let je hra na tomto automatu zapovězena!
   Druhý zachovalý přístroj z Machovy produkce, přesněji od firmy Josef Mach, I. Čechoslovakische Mechanische Holzchriftfabrik in Semil Č.S.R. Gegründer im Jahre 1883. Přístroj byl též z jasanu o rozměrech 465 x 681 x 140 mm. A podobně jako FORMA byl i XYLOTYP vyroben před rokem 1926.

Říkali mu Ohio aneb Otec Forbesu

Josef Vaněk, muž, který zřejmě navždy dal českým automatům druhé jméno Forbes

   České jméno však dala automatům Machova konkurence, firma, kterou prakticky ve stejné době založil také v Semilech Josef Vaněk. Tím jménem dodnes v Česku pro automat typickým a užívaným je samozřejmě míněn název jeho výrobků FORBES. Josef Vaněk si ovšem zaslouží naši detailnější pozornost z několika důvodů. Nejen kvůli jménu Forbes, ale také kvůli osudu své firmy i osudu lidskému. Byl to právě on, kdo vybojoval první bitvy s úřady, kdo musel čelit různým nástrahám závistivců, kdo se dokázal přiblížit našim představám o skutečných podnikatelích. Svědčí o tom i článek uveřejněný v časopise Typ, ilustrovaném magazínu pro moderní podnikání z nakladatelství Sfinx B. Jandy, Praha II. (V pravém sloupci úvod rozsáhlého článku, dobové fotografie z něj na str. 234 a 235.)

Proč právě Forbes?

J. Slabý: Naši selfmademani Pan Vaněk, továrník automatů v Semilech, má na svých třicet let minulost velmi pestrou. Už jako kluk měl vášeň vydělávat peníze. Velkého úspěchu dosáhly jeho automaty Forbes, které mu vynesly titul "forbesového krále". Typ, leden 1929

   Tentokrát vzpomíná Josef Vaněk nejmladší: Živnostenský list byl vystaven na Josefa Vaňka rozeného 1873, ale fakticky za něj podnikal jeho syn, můj otec, také Josef Vaněk, který se narodil 18.února 1898 v Bytouchově (dnes Bitouchově), což je součást Semil. Když dovršil 14. rok svého věku, musel odejít z malotřídní školy a přejít do praktického života. Nastoupil k firmě Hamáček, výroba rakví v Semilech, kde pracoval i jeho otec. Tam se naučil pracovat se dřevem a lepit okrasy na rakve. To se mu samozřejmě nelíbilo, a tak začal vykupovat po venkově kůže a prodával noviny na nádraží v Turnově. Když vypukla 1. světová válka, seznámil se s panem Chalupeckým, knihkupcem v Semilech, který mu řekl, že má na skladě velké množství cigaretových dutinek, pro které nemá použití. Josef se té možnosti chodit a dutinky výhodně odkoupil.

Česká legenda, výherní automat Forbes v restauračním provedení Ze sbírky Miloše Fohla

Současně začal skupovat i sušené koření, pampelišky a jiné bylinky. Vše cpal do dutinek a za války prodával jako zdravotní koužení, což byl opravdu velký hit. To kuřivo se prodávalo pod názvem OHIO a od té doby mu nikdo neřekl jinak. Po skončení války se Ohio Vaňek začal zabývat výrobou zdravotních bonbonů z puškvorce, vyráběl cídidla kovů, griotku a posléze i šněrovadla a francovku. Vše fungovalo tak, že Ohio uzavíral obchody, jeho otec Vaněk starší zajišťoval dopravu a to nejdůležitější - samotnou výrobu - jistila paní Vaňková. S výrobou šněrovadel to nevyšlo, navíc v té době zkrachovala Podmoklická záložna, kde měl Ohio našetřenou na tu dobu značnou sumu, 50 000 korun. O ty peníze samozřejmě přišel, taky o dům, který se prodal exekučně, dostal se zkrátka na dno. Musel se odstěhovat do Padmoklic, ale Ohio se nikdy nevzdával. Začal cestovat. Na cestě do Bratislavy se seznámil s výherním automatem. Při návratu do Podmoklic sestrojil svůj první jednoduchý výherní automat na dvacetihaléř. Pojmenoval ho Forbes - proč, to nikdo neví. (V žádném případě nešlo o kopii automatu Josefa Macha, ani dosud známých a v Československu provozovaných německých přístrojů, systém Forbesu i hra na něm se výrazně liší.)

Hamáčkova pila. První dílny, kde Ohio Vaněk vyráběl své automaty.

Hned první kus Forbesu prodal Ohio panu Palasovi, hostinskému v obci Cimbál, dnes také součásti Semil, pro hostinec Na Cimbále. Automaty také bezplatně půjčoval, což vlastně fungovalo jako reklama, protože když hostinští viděli, že tam peníze zůstávají, tak si chtěli přístroj koupit. Provozování na procenta nebo na podíl se nějak neujalo. Už v hospodě Na Cimbále se zjistilo, že jde o velmi atraktivní záležitost, a tak si Ohio pronajal u Hamáčků dílnu na pile (dnes je to Tafa Semily) a tam se úspěšně výroba automatů rozjela. V Národních listech z 18.6.1927 bychom pak našli inzerci naší průkopnické firmy JOSEF MACH jako továrny na dřevěná písma pro tiskárny, automaty výherní, automaty na cukrovinky, voňavky, cigarety a mýdlo.

<< minulý díl

pokračování příště >>