Doutníkové příslušenství
V obchodech najdeme velké množství příslušenství určené především pro ručně vyráběné doutníky. Ty totiž vyžadují důkladnou péči. Proto ve specializovaných prodejnách nám nabízejí nepřeberné množství gilotinek, ořezávačů, vyštipávačů, pouzder, zvlhčovačů, přenosných humidorů a speciálních zapalovačů.
Každý kuřák doutníku má svůj zavedený rituál, jak odstranit tu část doutníku, která se vkládá do úst. Je to rituál natolik osobní, že se jen těžko určují ty správné a špatné metody. Spíše mějme na paměti zásadu, že doutník se snažíme ořezat tak, aby se nepoškodil a aby maximálně vynikla jeho chuť.
V zásadě rozlišujeme tři hlavní způsoby ořezávání. Nejběžnějším způsobem je oříznutí doutníku na plocho ořezávačem. Ořezávače mají většinou tvar ruční gilotinky a to buď jednobřité nebo dvoubřité.Dvoubřité gilotinky jsou sice cenově dražší, ale zato díky nim doutník lehce oříznete. U jednobřitých gilotinek se může doutník vzepřít a při ořezu jej můžete poškodit. Gilotinky lze s úspěchem používat na všechny klasické velikosti doutníků, ovšem rozevření nože je limitované. Univerzálnější jsou nůžky různých velikostí, které mají větší rozpětí a mohou oříznou i takový doutník jakým je například Stanislaw Jumbo. Nůžky můžeme lépe udržovat, není u nich tak krkolomné čištění jako u gilotinek. Gilotinkami či nůžkami ořízneme doutník asi 2 mm od konce. Jestliže je doutník zakulacen, ořízneme jej v místě, kde končí ohyb doutník a plošinka špičky. V případě, že doutník ořežeme více, budou nám částečky vnitřních listů vbíhat do úst. Proto je ideální, když nám část krycího listu drží doutník pohromadě.
Další způsob ořezání doutníku je tzv. klínovým řezem. V hlavičce doutníku se vyřízne klín ve tvaru V. Tento způsob doutníku odkryje část povrchu a to ulehčí tah doutníku. Při nesprávném kouření může být kouř takto ořezaného doutníku v některých případech horký a bude produkovat více popela. Doutník totiž bude rychle prohořívat středem.
Třetím způsobem je vyříznutí vrchu doutníku kruhovým nožem, kdy vznikne řez zvaný býčí oko. Nicméně i zde platí zásada, nedělat otvor příliš hluboko, protože suchý vzduch a kouř půjde prostředkem doutníku a kouř bude opět velmi horký.
Zkušený kuřák doutníku dělá řez sebejistě a rychle jako chirurg. Řez musí být hladký.
Někdy se může stát, že doutník, který bude správně oříznutý, bude mít špatný tah. Takový doutník byl pravděpodobně příliš utažen v továrně. Většina doutníkových manufaktur má speciální přístroje na zkoušku tahu, ale každý doutník je ručně vyrobená věc a nemusí být vždy stoprocentní. Bohužel se s takovým doutníkem nedá nic dělat, raději jej odložte, než se trápit. Doporučuji se spolehnout na dobré a zavedené značky, kde jsou tyto případy spíše ojedinělé. Zcela opačným jevem může být doutník, který hodně rychle prohořívá. To nám signalizuje, že tabákové listy nebyly řádně stlačeny a proto má doutník nadměrný tah.
Když jsme doutník správně ořezali, měli bychom jej i dobře zapálit. K tomu nám může dopomoci speciální doutníkový zapalovač. Takový zapalovač má většinou dvojitý plamen, který lze regulovat. Oblíbené jsou například japonské zapalovače Corona, ale můžete si vybrat cenově příznivější Silver Match. Někteří kuřáci doutníku dávají přednost pouze doutníkovým zápalkám.
Přenášení doutníků
K přenášení doutníků nám slouží nepřeberné množství pouzder.Z kovu, kůže, dřeva či umělé textilie. Většina pouzder se vyrábí na dva až tři doutníky určitého tvaru, například kožené pouzdro Robusto na dva doutníky. Doutníková pouzdra mají přesné velikosti, které zaručují, aby v nich doutníky dobře seděly a zbytečně se nepoškozovaly. Proto je důležité si ujasnit, jaký tvar doutníku kouříte nejraději. Nejoblíbenějšími tvary jsou robusto a corona.
Je však třeba připomenout, že doutníková pouzdra doutník pouze chrání, ale nezvlhčují. Od toho nám slouží cestovní humidory. Na našem trhu najdeme cestovní humidory od zahraničních firem, Dunhill, Brebbia a jiné, které mají většinou kombinaci kůže a dřeva. Do cestovního humidoru však naskládáme pouze omezený počet doutníků, přibližně 10 až 12 kusů, podle velikosti.
Pro uchovávání většího množství doutníku nám slouží kazetové či skříňové humidory. I zde je nabídka značně široká. Měly bychom však hledat kvalitní humidor, který je vyložen cedrovým dřevem. Měl by obsahovat samozřejmě zvlhčovací zařízení, popřípadě i vlhkoměr.
U humidorů nesmí dojít k hermeticky uzavřenému prostředí, protože doutníky po delší době zatuchají a plesnivý. Proto se doporučuje humidor pravidelně větrat a doutníky v něm kontrolovat. Péče, kterou věnujete doutníkům se vám určitě vyplatí.
pokračování příště
Michaela Koláčková
foto: Rostislav Čuřík
