Rituál zapalování a něco málo o kuřácké etice.
Doutník je chuťová záležitost. Má vám přinášet radost a pohodu, a ne problémy. Proto bychom si měli najít takový typ doutníku, který nám svou silou bude vyhovovat. Chutě doutníku lze snad přirovnat k chuti dřeva, ovoce, koření, ořechů, kávy a dalším pochutinám.
Při kouření doutníku bychom měli dodržovat několik společenských zásad, abychom se nedopustili kuřáckého prohřešku.
Snad nejdůležitější zásadou je, že se doutník neinhaluje do plic. Tedy, nikdy "nešlukovat".
Doutník se pouze chutná na jazyku. Je třeba podotknout, že nikotin se dostává pomocí slin do žaludku. Proto je dobré nekouřit nalačno, ale po dobrém a vydatném jídle.
Druhou, velmi důležitou zásadou je, že se doutník nezamačkává o popelník. Pouze se nechá v popelníku volně vyhasnout. Zabráníte tím nepříjemnému pachu a dýmu.
Doutník zásadně kouříme pouze do dvou třetin. Poslední třetinu nekouříme, slouží nejen jako filtr, ale i jako rezervoár kondenzátu z kouření, tzv. "močky". Nemusíte doutník přesně poměřovat. Stačí když se budete řídit podle rady - kuřte doutník do té doby, dokud vám chutná.
Vybírejte si doutník podle situace a příležitosti. Nebojte se experimentovat.
Kuřte pomalu. Nepotahujte doutník příliš rychle. Bude hořet horce a spálíte tím chutě doutníku. Jedno až dvě potáhnutí za minutu jsou považována za adekvátní, aby se doutník udržel zapálený. Dýchejte "pomalu" s doutníkem.
Suché doutníky nemusíme ořezávat, jsou již ořezány v továrnách. Vlhké doutníky jsou ořezány pouze na jednom konci, tam, kde se zapalují. Vrchní část doutníku bývá uzavřena krycím listem. Je to z toho důvodu, aby doutník rychle nevysychal. Před kouřením musíme tento konec oříznout.
Většina doutníků je opatřena papírovým kroužkem, tzv. prstýnkem, na kterém je zpravidla uvedená značka či název továrny. Existují dva názory, zda prstýnek z doutníku sundávat či nikoliv. Dříve bonton doporučoval sundávat, aby nezáviděli, ti, kteří na tak dobré doutníky nemají. Dnes však převládá názor, že je lépe kroužek nesundávat, protože by se mohl poškodit krycí list a při kouření by mohl mít doutník falešný tah. Takže raději nesundávat.
K zapalování doutníku. Cílem správně zapáleného doutníku je dosáhnout chladného kouře. Při zapálení držte doutník v úhlu asi 45 stupňů tak, že doutník je těsně nad plamenem, ale nedotýká se ho. Přímý oheň je příliš horký. Poté doutník za pomalého otáčení zapalujte. Tím dosáhnete rovnoměrného zapálení po celém obvodu doutníku. A teprve poté potáhneme. Doutník stále držíme nad plamenem a několikrát popotáhneme do té doby, než se doutník rovnoměrně zapálí. Teprve tehdy můžeme vydechnout a vychutnávat jeho první příchuť.
V případě, že nám odložený doutník vyhasl, pokud je ještě teplý, můžeme jej opětovně zapálit a dále vychutnávat jeho jedinečnost. Vyhaslý a částečně vykouřený doutník, který jsme si schovali na zítřek, už nikdy nebude mít chuť čerstvě zapáleného doutníku. Je na zvážení, zda není lepší kouřit doutník nový, než si zkazit chuť.
Proto je dobré si předem rozmyslet, zda budeme mít na doutník dostatek času. Když si zvolíme například tvar Corona, zkušenější kuřák bude vědět, že bude potřebovat tak 30 minut. Jestliže si však vybereme tvar Churchill, budeme jej kouřit i více než 50 minut. Právě z nedostatku času jsou v současnosti menší velikosti oblíbenější než ty větší. Na kratší pauzu k odpolední kávě můžeme sáhnout po velikosti Petit Corona či Demi Tasse. Například Peterson Petit Corona, Leon Jimenes No.5, Stanislaw Corona a mnohé další. Dnes je řada firem a long filler značek na našem trhu, které vedou i malé velikosti.
A rada na závěr. Nebojte se experimentovat. Dobrých doutníků je i u nás celá řada. Pokud dáte přednost značce, můžete volit mezi Dunhillem a Davidoffem. Kdo holduje silnějším doutníkům, kubánská výroba jej zaručeně nezklame.
pokračování příště
Michaela Koláčková
foto: Rostislav Čuřík
