Kam jsi zmizel po získání historicky prvního titulu?

Nikam jsem nezmizel, jen se v té době velká část českého kulečníku odehrávala u nás na jihu Čech, lépe řečeno v Budějovicích. Dál jsem hrál za NETO České Budějovice ligu týmů a hned v prvním ročníku jsme zvítězili. Tím mám dva tituly mistra republiky. V týmu jsem hrál s Petrem Voráčkem, René Frankem, Frantou Nejedlem a v půlce sezóny se objevil Lukáš Křenek..Na Lukášovi bylo hned od začátku vidět, že je to obrovský talent.

Kdy jsi takzvaně závodní kulečník zabalil?

Hned sezónu na to se Budějovická parta rozpadla, Křenek s Voráčkem přestoupili do Balabušky Praha a mě to tam samotného nebavilo. Navíc se mi zdálo, že po počáteční eufórii okolo kulečníku náhle vše upadá. Ve Strakonicích byla nádherná herna s dvanácti stoly. Zde bylo stále plno, byl tam i snooker. Pak zájem opadl a stoly začaly mizet. Dnes tam je kavárna a není tam jediný pořádný stůl.

Nechal jsi kulečníku nadobro, nebo jsi někam sem tam zašel?

Sem tam, když jsem někde byl a byl tam stůl, tak jsem si zahrál. Zrušením herny nebyl ve Strakonicích jediný pořádný závodní stůl. A jistě všichni víte, že než hrát na špatném stole, tak to radši nehrajete vůbec. Také scházel dobrý hráč, se kterým by si člověk dobře zahrál, zatrénoval. Takový tahoun jako Petr Voráček. Zápasy s ním měly velký náboj, hráli jsme hru o "padíky" a nechyběl adrenalin. Padíky jsou padesátikoruny. To všechny bavilo, když odešel do Prahy, nikdo tam takový už nebyl. Tak jsem postupně s hrou přestával.

Měl jsi nějaké zprávy o kulečníku, co se děje, kdo je nejlepší a podobně?

Kusé zprávy jsem měl, ale hlavně mě zajímalo, jak si vedou hráči, které jsem znal. Od roku 1998 jsem přehled ztratil úplně.

Co tě přimělo, že jsi se opět sklonil ke kulečníkovému stolu?

Můj soupeř z finále MR 1995, Radek Nechoďdomů se v roce 1998 zabil v autě. Jeho přátelé z Husince pořádají turnaj, jeho memoriál pod názvem "Pohár věčného studenta". Jeho druhé pokračování se hrálo v roce 2002 a já jsem se přihlásil. Trochu jsem váhal, dlouho jsem nehrál. Nicméně se mi dařilo a turnaj jsem vyhrál. Potkal jsem zde spoustu nových hráčů, jejich nadšení mne opět ke kulečníku dostalo. Začínají se zde hrát pravidelně turnaje a to mě nutí si čas od času zatrénovat. Jsem od přírody soutěživý typ a tak mám motivaci.

Jak jsi se dostal do týmu Triády Plzeň a jak si vedeš výsledkově v první české lize?

Jednou přišel do prachatické herny pro nás cizí hráč. Chodil po herně a ptal se, jestli tady někdo hraje trochu pool. My jsme se všichni zaradovali, že "máme rybu". Že ho jako oberem. Ale chyba lávky, obral on nás. Tak jsme se seznámili s Jardou Linhou. On hrál ligu za Plzeňskou Triádu, řekl o nás předsedovi klubu, Vlastovi Kuttanovi a tak jsem tady. Výsledkově, hrál jsem zatím čtyři zápasy, podlehl jsem Al Tamimi Zaidovi a Honzovi Šafaříkovi shodně 4:5.

Co říkáš nynější kvalitě hry?

Poskočila hodně nahoru. Řekl bych, že na naší úrovni, když jsme hráli první MR, hrají hráči i zde v 1.české lize. Deset let se jen tak nedá smazat. I na kulečníku je to znát. Je hodně nových závodních hráčů, v době kdy jsem začínal, bylo také hodně hráčů, ale kvalita pokulhávala. Dnes je asi hodně těžké se probojovat do nejvyšší soutěže a něco uhrát. Dostat se mezi šestnáctku vyvolených, kteří hrají MR, vyžaduje pravidelný trénink a tyto možnosti všichni nemají. Neříkám, že by na to všichni měli náladu, strávit dlouhé hodiny u kulečníku, ale je to krásný sport, který se dá kvalitně hrát do pozdního věku. Kdyby byla v každém větším městě Balabuška a Harlequ´in, určitě by bylo více dobrých hráčů a kvalita by šla všude nahoru. Bohužel výborně vybavené herny schází. Kvalitní devítistopé stoly, na kterých se dá kvalitně trénovat, to je asi základ úspěchu.

Co by jsi závěrem vzkázal našim čtenářům?

Jsem moc rád, že závodní kulečník žije, budou-li podmínky, pokusím se o návrat, zkusím to!